Tato reflexe rozvíjí a modifikuje Jaspersovo pojetí „Obklopujícího“ (Das Umgreifende) zavedením rozlišení mezi vnějším a vnitřním aspektem tohoto fenoménu. Autor argumentuje, že nejsme obklopeni pouze zvnějšku skrze svět a předmětnou skutečnost, ale především zevnitř. Cesta do nitra nekončí u izolovaného subjektu, nýbrž vede k hlubší říši ryzí niternosti a nepředmětnosti, která je ve své podstatě nedosažitelná a neuchopitelná. Toto vnitřní objetí je v textu považováno za primární a bezprostřední, zatímco vnější světové obklopení je nahlíženo jako zprostředkované a druhotné. Subjekt zde není definován jako pouhý bod či abstrakce, ale jako entita existující v napětí mezi vnějším světem a vnitřní říší. Text tak zdůrazňuje ontologickou hloubku niternosti, která tvoří nezbytný protipól k vnější objektivitě.
„Objímající“, ale „zevnitř“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 19. 5. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
„Objímající“, ale „zevnitř“
Novinka oproti Jaspersovi: jsme „obklopováni“ a „objímáni“ nejen zvenčí, tj. přes okolí, přes vnější svět a jeho prostřednictvím, nýbrž také – a dokonce zejména – zevnitř, neboť cesta „dovnitř“ nekončí u „já“, nýbrž jde dál, do stále větší hlubiny niternosti, tj. do „světa“ (či snad lépe „říše“) niternosti, směrem k ryzí niternosti, ryzí nepředmětnosti (k níž ovšem nelze proniknout, je „nedosažitelná“ a „neuchopitelná“). Toto „objetí“ zevnitř je dokonce primárnější a důležitější, protože je v jistém smyslu „přímé“, kdežto „objetí“ přes okolí, osvětí, vůbec svět je eo ipso vlastně prostředečné (zprostředkovávané přes jiné subjekty), a tedy druhotné. („Subjekt“ není žádný „bod“, ani nemůže být jako „bod“ zjednodušeně chápán – jako třeba v geometrii je „těžiště“ nějakého útvaru chápáno jako „bod“ – ale je „sám sebou“ jak ve vztahu k vnějšímu světu, tak ve vztahu k říši niterného, do níž ovšem náleží neméně než do světa předmětných skutečností.)
(Písek, 140519-1.)