Text rozebírá fundamentální rozdíl mezi pouhou hromadou (agregátem) a společenstvím jsoucen. U agregátu určuje hranice a příslušnost prvků vnější pozorovatel, zatímco u společenství je nutné zohlednit vnitřní integritu a vzájemné interakce mezi jednotlivými jsoucny. Autor zavádí pojmy jako „spolubytí“ a u živých tvorů „spolužití“, přičemž zdůrazňuje význam vzájemné reaktivity. Zásadní otázkou zůstává, zda i základní fyzikální síly, jako je gravitace či elektromagnetismus, lze interpretovat jako nízké formy koaktivity či vzájemného působení. Text dochází k úvaze, že v rámci jednoho univerza možná neexistuje dokonalá agregace, neboť jsoucna jsou vždy určitým způsobem propojena a vzájemně na sebe reagují. Tento filosofický pohled zpochybňuje existenci čistě náhodných shluků jsoucen, které by postrádaly jakoukoli formu vnitřní provázanosti, a naznačuje, že každé seskupení v sobě nese zárodek komunity založené na ko-reaktivitě.