Tento text se zaměřuje na ontologickou problematiku jednoty a integrity v kontextu reaktibility. Autor zdůrazňuje nezbytnost rozlišování mezi různými formami a úrovněmi sjednocenosti, čímž problematizuje tradiční dichotomii mezi pouhými „hromadami“ a strukturovanými „celky“. Naznačuje, že toto rozlišení je spíše praktické povahy než principiální ontologickou daností. Významným bodem úvahy je pojetí celého vesmíru jako celku, byť na velmi nízké úrovni integrity. V této souvislosti autor zvažuje kosmologický fenomén inflace a neustálého rozpínání univerza, které může narážet na limity v podobě horizontu událostí. Tyto limity jsou definovány schopností systému reagovat na podněty, což nastoluje otázku po hranicích kauzální a interaktivní provázanosti v rámci kosmického celku. Text vybízí k hlubšímu promýšlení vztahu mezi fyzikálními parametry vesmíru a filosofickými koncepty celistvosti.
[Formy a úrovně sjednocenosti jsou různé]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 29. 5. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
[Formy a úrovně sjednocenosti jsou různé]
Tak, jako musíme rozlišovat různé formy a různé úrovně reaktibility, musíme rozlišovat různé formy a různé úrovně sjednocenosti (integrovanosti). Proto je ono zmíněné rozlišování mezi hromadami a celky vlastně záležitostí spíše praktického užití než věcí principiální.
Pozor: celý svět (univerzum) by mohl být považován za celek velmi nízké úrovně; ale ono stále rychlejší zvětšování (nafukování, pokračující „inflace“) by mohlo mít své meze v utváření „horizontu“ událostí, na které je možno ještě jakkoli primitivně reagovat. To je třeba uvážit a vlastně spíš promyslet.
140529-c
### 140529