Tento text kriticky zkoumá pojetí lidské existence a situovanosti v díle Jana Patočky. Autor se ohrazuje proti Patočkově tezi, že zvířata jsou na rozdíl od lidí pouze indiferentními objekty a pasivními účastníky svého životního okruhu. Argumentuje, že schopnost proměňovat vlastní situaci není výhradní výsadou člověka vybaveného vědomím a věděním, nýbrž je vlastní všem živým bytostem. Text dále zpochybňuje samotnou existenci „netečných“ či indiferentních objektů ve světě. Naopak prosazuje myšlenku všeobecné reaktibility jakožto základní charakteristiky všeho skutečného, tedy všech pravých jsoucen. Tento pohled opírá o pozdního Husserla a biologické koncepty Jakoba von Uexkülla. Cílem úvahy je rozšířit ontologický status aktivního subjektu na celou sféru skutečnosti a překonat antropocentrický předsudek o pasivitě mimolidského světa. Autor zdůrazňuje, že reaktibilita se projevuje na různých úrovních, ale je univerzálně přítomná, což vyžaduje přehodnocení tradičních filosofických kategorií subjektivity a objektivity v kontextu pohybu existence.
Netečnost a pohyb / Indiference objektů a pohyb existence / Existence a netečnost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 6. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Netečnost a pohyb / Indiference objektů a pohyb existence / Existence a netečnost
Ještě v jedné věci je třeba udělat krok proti zmíněné Patočkově myšlence. Patočka totiž zdůrazňuje, že „žití v situacích nás lidi však nepostihuje jako indiferentní objekty, pasivní hříčky životního okruhu, jako je tomu pro zvířata. Člověk ví o situaci a staví se k ní, a toto vědění o situaci je samo faktorem, jenž situaci mění.“ (s. 303-04.) To, co tady Patočka naznačuje o zvířatech, je prostě chybný předsudek; nejen zvířata, ale živé bytosti obecně jsou schopny proměňovat své životní „situace“, i když si na nižších úrovních nemohou k tomu využít nějakého „vědění“ či vůbec vědomí. A mluvit o „indiferentních objektech“ je vůbec nepřípadné, protože ve světě není naprosto žádných takových indiferentních, „netečných“ jsoucen, neboť reaktibilita je obecnou charakteristikou všeho skutečného (ovšemže na různých úrovních). Pozdní Husserl sám korigoval zmíněný předsudek; Patočka sám připomínal, s jakým zájmem se u něho setkaly myšlenky von Uexkülla a jeho školy (sám Patočka recenzobal Petersenovu malou knížku v České mysli). Takže stačí jen rozšíření na všechna jsoucna (pravá jsoucna) vůbec, tedy přiznání všeobecné reaktibility všeho skutečného.
(Písek, 140601-2.)