Tento text kriticky zkoumá pojetí lidské existence a situovanosti v díle Jana Patočky. Autor se ohrazuje proti Patočkově tezi, že zvířata jsou na rozdíl od lidí pouze indiferentními objekty a pasivními účastníky svého životního okruhu. Argumentuje, že schopnost proměňovat vlastní situaci není výhradní výsadou člověka vybaveného vědomím a věděním, nýbrž je vlastní všem živým bytostem. Text dále zpochybňuje samotnou existenci „netečných“ či indiferentních objektů ve světě. Naopak prosazuje myšlenku všeobecné reaktibility jakožto základní charakteristiky všeho skutečného, tedy všech pravých jsoucen. Tento pohled opírá o pozdního Husserla a biologické koncepty Jakoba von Uexkülla. Cílem úvahy je rozšířit ontologický status aktivního subjektu na celou sféru skutečnosti a překonat antropocentrický předsudek o pasivitě mimolidského světa. Autor zdůrazňuje, že reaktibilita se projevuje na různých úrovních, ale je univerzálně přítomná, což vyžaduje přehodnocení tradičních filosofických kategorií subjektivity a objektivity v kontextu pohybu existence.