Tato reflexe se zabývá vztahem autora k filosofickému dílu Jana Patočky, konkrétně k jeho poválečným textům a pracím z osmdesátých let. Autor přiznává, že Patočkův vliv na jeho vlastní myšlení byl v počátcích studia mnohem hlubší, než si po desetiletí uvědomoval. Text popisuje autorův specifický přístup k jiným myslitelům, který se vyznačuje spíše kritickou ostražitostí než učelivostí. Místo pasivního přejímání autor aktivně vyhledává nedostatky v cizích koncepcích, aby si upevnil vlastní pozice a obhájil svou intelektuální autonomii. V případech, kdy narazí na podněty, které nelze snadno vyvrátit, volí cestu selektivní adaptace a tvůrčího „přivlastnění“ idejí, které následně přetváří v rámci svého vlastního systému. Tímto způsobem se vyhýbá pouhému přizpůsobování se autoritám. Úvaha nabízí cenný vhled do metodologie práce s textem a do procesu formování nezávislého filosofického postoje prostřednictvím polemického dialogu s významným mentorem.
Patočka a já
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 8. 6. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Patočka a já
Po několika dnech (až týdnech) pečlivějšího čtení několika Patočkových textů zejména z doby poválečné a také z let osmdesátých mi napadlo je znovu přečíst z následující perspektivy: kdybych byl sám na jeho místě, co bych hlavně dělal jinak? Napadlo to mi brzo poté, co jsem si uvědomil, že jsem byl ještě v prvních letech fakultního studia Patočkou ovlivněn a inspirován, to jde vždy ruku v ruce!) víc, než jsem si uvědomoval nejen tehdy, ale po řadu desetiletí i potom. Nejsem totiž – nejspíš asi na rozdíl od Patočky – příliš učelivý žák. Mám nepěkný zvyk se z jinými mysliteli blíže seznamovat hlavně tak, že pečlivě hledám jejich nedostatky, spíš to vypadá, jako bych se proti nim nějak bránil. Výsledkem je pak jednak to, že si (v mezích možností) upevním své vlastní pozice; ale hned druhým výsledkem je, že tam, kde to nedokážu, neváhám své původní pozice revidovat v některých (spíše jednotlivých) bodech tak, aby to moc nenarušilo můj celkový přístup a pohled (a pak prostě „kradu“, a ovšem tak, že s tím „ukradeným“ pak pracuji po svém, takže nemusím revidovat všechno a nějakému ,veleduchuʻ se jen podrobovat a přizpůsobovat).
(Písek, 140608-1.)