Tento text se zabývá pojmovým rozlišením mezi „skutečností“ a „realitou“, které jsou v běžném jazyce často zaměňovány. Autor zdůrazňuje potřebu filosofické přesnosti a vychází z etymologického původu obou slov. Zatímco termín „realita“ odkazuje k latinskému „res“ (věc), „skutečnost“ je vázána na „skutek“ či aktivitu. V komparaci s německým pojmem „Wirklichkeit“ text ukazuje, že skutečnost nemusí být chápána pouze jako to, co již bylo uskutečněno, ale zahrnuje i samotný proces směřování k uskutečnění. Čeština v tomto ohledu nabízí širší interpretační rámec než latinský základ reality. Realizace je pak nahlížena jako proces uvádění idejí do světa věcí. Autor dochází k závěru, že pojem „skutečnost“ je významově bohatší a širší než pojem „realita“, neboť v sobě integruje dynamický prvek činu a aktivity, který statickému pojetí věcné reality často chybí. Tato distinkce je klíčová pro hlubší pochopení ontologických procesů a vztahu mezi intencí a jejím naplněním ve světě.
Realita a skutečnost / Skutečnost a „realita“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 6. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Realita a skutečnost / Skutečnost a „realita“
V obecném úzu se mezi skutečností a realitou téměř nerozlišuje; ve filosofii ovšem musíme být rozhodně náročnější při užívání termínů. A pak je dobré přihlížet co možná k tomu, co nám zvolená slova pro názvy sama svými kořeny napovídají. Slovo „realita“ připomíná „věc“, „res“; slovo „skutečnost“ naproti tomu připomíná skutek, čin, akci či aktivitu. (V němčině „Wirklichkeit“ připomíná zase „wirken“, působiti: „Wirklichkeit ist, was wirkt“; a také „Werk“, tedy „dílo“.) Němčina je určitější v tom smyslu, že nám napovídá směr: skutečné je to, co bylo nebo je uskutečněno, tedy „to uskutečněné“. Čeština je méně určitá, ale dovoluje či připouští nejen směr od skutku k uskutečněnému, ale také opačný směr od ještě neuskutečněného ke skutku čili k uskutečnění. Je sice pravda, že se ve filosofické tradici již dlouho rozlišuje mezi reálnými možnostmi a nemožnostmi, ale stejně tradičně jsou v tom četné vnitřní rozpory a potíže. Stejně tak se můžeme opřít o jinou zvyklost, že o uskutečnění něčeho, co předtím skutečné ještě nebylo, se mluví také jako o „realizaci“, a míní se tím uvedení do „reality“, do reálného světa. A protože mínit něco (byť co nejpřesněji) ještě zdaleka neznamená to „realizovat“ (i když sám akt mínění takto „realizován“, tj. proveden být může), budeme význam slova „skutečnost“ považovat za obsahově širší než význam slova „realita“.
(Písek, 140621-3.)