Tento text se zabývá ontologickou problematikou jsoucnosti, jistoty a bytí, přičemž každé pravé jsoucno definuje jako dějící se jednotu ohraničenou svým vznikem, průběhem a zánikem. Ústřední otázkou úvahy je, o co se opírá naše přesvědčení, že určité jsoucno skutečně „jest“ a nejedná se pouze o prchavý přelud, vidinu či klamný smyslový vjem. Autor argumentuje, že klíčovým kritériem jsoucnosti je určité trvání v čase, které nám umožňuje o subjektu uvažovat a vypovídat jako o něčem stálém. Právě tato časovost a událostné dění tvoří nezbytný základ pro rozpoznání reality od pouhého zdání. Reflexe zdůrazňuje, že bytí není statickým stavem, nýbrž dynamickým procesem, jehož identita je udržována skrze jeho časový průběh. Studium jsoucnosti se tak v tomto pojetí nutně stává studiem času a vnitřní jednoty, která propojuje počátek a konec každé jsoucí věci v jeden celistvý smysluplný celek, o jehož existenci můžeme mít jistotu na základě jeho vytrvalosti v našem vnímání a myšlení.