Text pojednává o ontologickém rozlišení mezi pravými a nepravými jsoucny, přičemž se zaměřuje na definici nepravosti jako nedostatku vnitřní jednoty a integrity. Autor argumentuje, že nepravá jsoucna jsou takové entity, které ke svému sjednocení vyžadují vnějšího pozorovatele či konstruktéra a nepředstavují samonosnou dějící se událost. Tento koncept je ilustrován na příkladu kilogramu jablek, jehož hranice jsou určeny nahodile a skrze lidské sociální interakce, nikoli vnitřní podstatou věci samé. Úvaha dále rozvíjí myšlenku, že veškerá kvantifikace a myšlenkové konstrukce, jako jsou měrné jednotky či skupiny, jsou pouhými abstrakcemi, které odhlížejí od skutečné celkovosti jsoucna. Práce uzavírá, že klíčovým atributem pravého jsoucna je jeho vnitřní sjednocenost a integrita. Pokud nějaká entita netvoří vnitřně provázaný celek, nelze ji považovat za skutečně jsoucí v pravém slova smyslu, ale pouze za výsledek vnějšího sjednocování.