Tento text zkoumá vztah mezi smyslem a časem, přičemž vychází z teze, že nic smysluplného nelze vyjádřit v jediném, bezčasovém okamžiku. Autor kritizuje evropskou posedlost přítomným okamžikem a neměnností, neboť to, co se nemění, postrádá hlubší význam. Smysl je naopak neoddělitelně spjat s dějem, změnou a především se směřováním do budoucnosti. Aktuální smysl vyžaduje očekávání a aktivní zapojení subjektu, který musí i trvalé formy uvádět do širších časových souvislostí, aby jim porozuměl. Jelikož je smysl spojen s pohybem, nese v sobě i hodnotící prvek – změna může směřovat k lepšímu, nebo k horšímu, což autor označuje jako negativní smysl či úpadek. Smysl tedy není statickou daností, nýbrž dynamickým procesem, který se konstituuje v čase skrze aktivní uchopení a směřování k tomu, co teprve přichází z budoucnosti.
Smysl a čas
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 8. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Smysl a čas
Všichni lidé vědí (nebo by mohli vědět) ze své osobní zkušenosti, že nic, co má smysl, se nemůže vyjádřit ani popsat v jedné chvilce (natož bodové, vlastně bezčasové); ani píseň nelze zazpívat celou najednou, v jediném okamžiku. A přesto jsme všichni – aspoň my Evropané – jakoby posedlí myšlenkou, že to nejdůležitější je právě to, co je teď, anebo aspoň to, co spojuje to, co bylo před chvílí, s tím, co bude za chvíli, tím, co se za tu dobu nezmění resp. nezměnilo (tedy jakési „trvající teď“). Nicméně po chvilce uvažování musíme nahlédnout, že to, co se nemění, prostě jen „jest“, ale beze smyslu – smysl je přece neoddělitelně spjat s nějakým dějem, s časem, se změnou či proměnou; a živý, aktuální smysl je vždy spjat s budoucností, přesněji se směřováním do budoucnosti a s očekáváním toho, co přichází z budoucnosti. A i když je – za mimořádných okolností – možno něco smysluplného zachytit v něčem trvajícím (trvalém), pak smysl toho, co mělo být zachyceno, může být uchopen jen tak, že ono trvalé je zavedeno, uvedeno rozvedeno do širších časových kontextů, a to aktivně ze strany toho, kdo smyslu chce porozumět. – A protože smysl může mít jen něco, co se pohybuje, mění, je každý smysl spjat s tím, zda se to měnící mění k lepšímu nebo k horšímu. (To druhé není prostě nesmyslem, nýbrž je to úpadek, depravace, „odkrok“ čili „negativní smysl“.)
(Písek, 140803-1.)