Tato úvaha se zabývá kritikou konceptu lidské bezvýznamnosti a pasivního diváctví. Autor vychází z citátů Josepha Conrada a starověkého Pythágory, aby zpochybnil ideál neangažovaného pozorovatele, který se odmítá vměšovat do dění kolem sebe. Text argumentuje, že takový postoj je hluboce falešný a společensky nebezpečný. Nečinnost a lhostejnost většiny totiž nejsou projevem skromnosti, nýbrž vytvářejí prostor pro nastolení tyranie a šílenství mocichtivých jedinců. Hlavním poselstvím díla je tvrzení, že žádný člověk není ve skutečnosti bezvýznamný. Přijetí mýtu o vlastní bezvýznamnosti nebo jeho podsouvání druhým představuje přímé ohrožení pro celou společnost, neboť otevírá cestu k nekontrolované moci několika málo vyvolených. Dokument tak zdůrazňuje nezbytnost individuální angažovanosti jako základní obrany proti totalitním tendencím a společenskému rozkladu.
Bezvýznamnost člověka
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 8. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Bezvýznamnost člověka
Joseph Conrad jednou napsal (v „Poznámkách o životě a literatuře“): „… jsem připraven s klidem snášet bezvýznamnost vyhrazenou lidem, kteří do ničeho tak či onak nešťourají“. Nechme kontext v tomto případě stranou (nejde nám o autora výroku, ale jen o z kontextu „vytrženou“ formulaci). Vlastně tu jde o jakousi obdobu po staletí tradovaného výroku Pythágory ze Samu, zaznamenaného Díogénem Laertským, podle něhož právě diváci jsou ti nejlepší, tj. lepší než soutěžící v zápase i než obchodující při slavnostních národních hrách. V obou případech jde o zcela falešný „postoj“, který je navíc spojen s falešným, ba nebezpečným podceněním významu onoho škodlivého „diváctví“ či „neangažovanosti“. Nečinnost a lhostejnost „přihlížejících“ je totiž nebezpečná nejen pro ně samy; to vy nebylo to nejhorší, už také proto, že aktivita a angažovanost právě těch, kteří bývají za „bezvýznamné“ považováni, nebývá nikterak zvlášť „bezpečná“. Nebezpečnost velkého množství „neangažovaných“ spočívá v tom, že se nutně vystavuje panovačnosti až teroru několika málo vládychtivých a jejich možnému šílenství (které se ovšem v takových případech dostavuje takřka zákonitě). Žádný člověk není bezvýznamný; kdo si to namlouvá nebo zejména kdo to předstírá druhým, je vysoce nebezpečný pro jiné, ba pro všechny.
(Písek, 140820-2.)