Text se zabývá filosofickým vymezením pojmů událost a změna a zkoumá jejich vzájemný vztah. Abychom mohli hovořit o události, musíme nejprve předpokládat existenci změny. Běžně je změna vnímána jako přechod mezi bytím a nebytím, kdy něco zaniká a něco jiného vzniká. Autor však upozorňuje na riziko, že v takovém pojetí může chybět hlubší souvislost mezi starým a novým stavem, s výjimkou prvků, které přetrvávají beze změny. Klíčem k definici události je nalezení relevantního a skutečného vztahu mezi tím, co pominulo, tím, co nově vzniklo, a tím, co v čase přetrvává. Událost tedy není jen prostým sledem nesouvisejících stavů, ale strukturou, kde kontinuita hraje zásadní roli. Text zdůrazňuje, že tato souvislost nesmí být realitě pouze přisouzena pozorovatelem, ale musí být v samotné věci obsažena. Teprve odhalením těchto vnitřních vazeb mezi proměnným a stálým lze plně uchopit fenomén události jako svébytného filosofického problému.
Událost (filosoficky) / Změna (a událost)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 31. 8. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Událost (filosoficky) / Změna (a událost)
Aby bylo možno mluvit o „události“, je třeba předpokládat, že je možná „změna“ (a pak je ovšem třeba co možná nejpřesněji myslit to, co nazýváme „změnou“ – ostatně viz tam!). Mluvíme-li samostatně o změně, máme na mysli to, že něco, co tu bylo, tu už není, nebo naopak že tu je něco, co tu nebylo, eventuálně obojí pospolu – a tak máme na mysli pouze onen přechod od nejsoucího ke jsoucímu, eventuálně přechod od jsoucího k nejsoucímu (nebo obojí zároveň), a zcela přehlížíme, že to, co tu bylo, ale už není, nemusí s tím, co tu je, ale předtím ještě nebylo, mít vůbec nic společného – leda to, že vedle této změny tu něco jiného, co tu již dříve bylo, nadále jest, tedy že to onu změnu přetrvalo. A pak je třeba se tázat, zda toto něco, co přetrvalo změnu, má vůbec nějakou souvislost s onou změnou samou. Pokud se ukáže, že tu nějaká relevantní souvislost vskutku jest, tj. že mezi tím, co se změnilo (ať už tak či onak), a tím, co se nezměnilo (ale zůstalo beze změny, pokud jsme to mohli zjistit), musíme se ihned ptát, zda podobná souvislost je také mezi tím, co bylo a už není, a tím, co nebylo, ale už je. Pokud zjistíme a můžeme potvrdit, že taková souvislost, takový skutečný (nikoli jen námi ustavený a skutečnosti jen přisuzovaný vztah mezi tím, co bylo a už není, nebo tím, co nebylo, ale už je, a dále tím, co bylo a beze změny trvá dál navzdory oné změně (tj. před změnou i po ní), objevili jsme událost a to, co k ní náleží.
(Písek, 140831-2.)