Text se do hloubky zabývá filosofickou problematikou znázorňování nepředmětných a nenázorných skutečností prostřednictvím procesu jejich záměrného zpředmětnění. Autor vychází ze základní teze, že nepředmětné kvality jsou ze své podstaty nenázorné, a klade si zásadní otázku, jakým způsobem lze tyto abstraktní fenomény učinit vnímatelnými a názornými, aniž by přitom byla narušena jejich původní podstata. Navrhovaným řešením je historicky osvědčené využití symbolů, které jakožto konkrétní a názorné prvky odkazují k něčemu, co je samo o sobě nenázorné a má hlubší význam. Klíčovým rysem symbolu je ovšem jeho naprostá závislost na vnímajícím subjektu; symbol dokáže plnit svou funkci pouze tehdy, pokud je interpret předem obeznámen s jeho specifickým významem a s realitou, ke které odkazuje. Pro nezasvěceného pozorovatele symbol postrádá jakoukoli vypovídací hodnotu a zůstává vnitřně němým objektem. V tomto teoretickém rámci autor definuje symbol jako nezbytnou náhražku přímého vztahu k symbolizovanému, přičemž zdůrazňuje nutnost předběžného porozumění pro zprostředkování nepředmětné skutečnosti.
Znázornění nenázorného
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 9. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Znázornění nenázorného
Nepředmětné přechází do předmětného tím, že je uskutečňováno, tj. tím, že se mu dostává také příslušného zpředmětnění. Nepředmětné je eo ipso nenázorné. Jak lze nenázorné učinit názorným? Jistě nikoli tak, že změníme jeho nenázornost, nýbrž že to nenázorné vybavíme něčím, co se aspoň zčásti může znázornit a co jakožto takto znázorněné dovede poukazovat k nenázornému. Jedním ze způsobů, jak se to už odedávna dělá, je použití symbolu. Symbolem je něco názorného, co odkazuje na něco nenázorného; tento poukaz od sebe a sebou k něčemu jinému, dalšímu a zejména důležitějšímu, ovšem nedokáže uskutečňovat symbol sám, nýbrž musí jeho význam rozpoznat a pochopit ten, kdo je se symbolem jakožto symbolem obeznámen. Pro toho, kdo s ním předem jako se symbolem (poukazujícím od sebe dál, k něčemu jinému) obeznámen není, symbol nic nesymbolizuje, nic neznamená, ale zůstává pro něho jakoby němý (a on před symbolem jak hluchý). Z toho je zřejmé, že symbol nemůže promluvit (a poukázat dál na něco jiného) k nikomu, kdo není s jeho významem předem seznámen, což znamená, kdo není předem seznámen s tím, k čemu symbol poukazuje. V tom smyslu je symbol vlastně jakási náhražka přímého vztahu k tomu, co symbolizuje (resp. má symbolizovat).
(Písek, 140914-4.)