Tato filosofická úvaha se zabývá ontologickou povahou subjektu a jeho existencí, kterou definuje skrze koncept „ek-sistence“ neboli vyčnívání ze sebe samého. Autor zkoumá paradoxní stav, v němž subjekt již částečně je tím, čím se teprve stává, aniž by však při této proměně docházelo k nahrazení původního „já“ novým subjektem. Klíčovým prvkem je zde aktivita a čin; subjekt není statickou entitou, ale neustálým procesem sebe-uskutečňování. Každé jednání, které subjekt vykonává, není jen vnějším přírůstkem k jeho bytí, nýbrž hlubokou transformací, která působí na okolní svět i na subjekt samotný. Text tak předkládá pojetí subjektu jako dynamického dění, kde se identita ustavuje skrze vlastní činy a kde je proces stávání se sebou samým neoddělitelný od aktivního působení v realitě. Tímto způsobem je subjekt definován nikoliv tím, co má, ale tím, jakým způsobem překračuje svou aktuální danost směrem k budoucímu rozvrhu své existence.