Tento text představuje úvod do vybraných problémů méontologie, přičemž se zaměřuje na ontologický status samotného pojmu „problém“. Autor se nepokouší o systematické budování nové filosofické disciplíny, nýbrž o kritické zkoumání toho, co ve skutečnosti znamená, když řekneme, že „máme problém“. Hlavní otázkou je, zda problémy existují objektivně a nezávisle na lidském vědomí, nebo zda jsou vždy neoddělitelně spjaty se subjektem, který je vnímá. Úvaha se dále zabývá tím, zda může být problém přítomen, i když o něm nikdo neví a nikdo jej netuší, a jakým způsobem pak dochází k jeho následnému odhalení a rozpoznání. Text varuje před mechanickým skládáním problémů jako pouhých faktů a vybízí k hlubší reflexi nad povahou skutečnosti a způsobem, jakým do ní problémy vstupují jako specifické entity vyžadující naši pozornost a intelektuální úsilí při jejich identifikaci.
Problém a „skutečnost“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 9. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Problém a „skutečnost“
Správněji by měl tento pokus nést pojmenování „Krátké uvedení do některých problémů méontologie“. V žádném případě nechová její autor úmysl takovou filosofickou disciplínu zakládat, natož ji začít budovat v systematické podobě. Navzdory tomu je i v takovém případě zapotřebí mít na paměti, že tu rozhodně nelze jen nějak poskládat předváděné „problémy“ jako nějaké kaménky vedle sebe, jako kdyby později stačilo je jen nějak pečlivěji pospojovat (ne-li pouze poslepovat). Proto se mi jeví jako nejvhodnější začít výkladem, jak vlastně máme rozumět slovu tak často vyslovovanému až zneužívanému: co to vlastně je takový „problém“?
Slyšíme to každou chvíli, a často to řekneme sami: „je tu problém“, nebo „máme tu před sebou vážný problém“. Může takový „problém“ opravdu nějak „být“? Anebo je takový problém vždy neodlučně spjat s námi nebo prostě s tím nebo s těmi, kdo ten problém „mají“? Je to problém jenom náš (pouze náš vlastní, soukromý) – anebo je něčím pro nás, a nejen pro nás, ale třeba také pro jiné? Máme jen „dojem“, že tu „je“ pro nás nějaký problém – anebo tu ten problém opravdu je, i když to nevíme a i když to třeba vůbec ani netušíme? A je možné, že tu „je“, i když to neví ani netuší vůbec nikdo? Pokud ano, jak vlastně dochází k tomu, že tento ještě nikomu neznámý a třeba nikým ani netušený „problém“ může někdo odhalit, objevit a rozpoznat?
(st) (Písek, 140917-4.)