Tento text pojednává o pojetí filosofie jako specifické myšlenkové disciplíny, která se vyznačuje především absencí pevně vymezeného předmětu zájmu. Na rozdíl od odborných věd, které jsou omezeny svými specifickými obory, filosofie disponuje neomezeným polem působnosti a může kriticky reflektovat jakékoli téma. Autor zdůrazňuje, že ačkoliv filosofie není odbornou vědou, musí s nimi udržovat neustálý kontakt. Tento vztah je založen na reciprocitě: filosofie bere v potaz metodologii a výsledky vědeckého bádání, zároveň je však podrobuje vlastnímu kritickému zkoumání. Text dále upozorňuje, že žádná věda si nemůže nárokovat výlučnost či nadřazenost nad filosofickou reflexí, stejně jako filosofie nemůže vystupovat z pozice neomylnosti. Výsledkem je obraz filosofie jako otevřeného, systematického systému myšlení, který překračuje hranice jednotlivých disciplín a klade zásadní otázky o povaze poznání a světa jako celku, aniž by se nechala omezovat umělými bariérami odborné specializace.
Filosofie jako disciplína myšlenková
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 19. 9. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Filosofie jako disciplína myšlenková
Pokud chceme filosofii chápat jako disciplínu, tedy systematicky (soustavně) pracující druh myšlení, musíme mít hned od počátku na mysli, že to nemůže být disciplína s vymezeným předmětem zájmů či témat; filosofie není odborná věda, její „obor“ ničím a nikde nekončí. Může (smí) se zabývat čímkoli, nikam nemá uzavřený nebo zamezený, zakázaný přístup. Tím se na jedné straně významně liší ode všech jiných věd, tzv. odborných věd, jak ji dodnes rozumíme přinejmenším od počátků nové doby, ale na druhé straně zase je (a musí být) s nimi ve styku, a to jednak proto, že se může zabývat čímkoliv, čím se zabývají odborné vědy (ale bude to v něčem dělat jinak), a jednak proto, že musí brát na vědomí všechno to, co tyto odborné vědy dělají, jak to dělají a jaké jsou výsledky jejich zkoumání a poznávání. Pochopitelně to nemůže dělat tak, že to nijak neprověřuje, že to nepodrobuje kritice a svému zkoumání. Filosofie si sice sama nemůže dělat nároky na to, aby ji odborné vědy ve všem respektovaly (nesmí si o sobě myslet, že je neomylná), ale ani žádná věda se před ní nemůže skrývat nebo bránit své poznatky s nárokem na nějakou výlučnost či dokonce nadřazenost.
(Písek, 140919-1.)