Tento text se věnuje Patočkově interpretaci vztahu mezi ideou a skutečností, přičemž klade důraz na koncept chórismu – zásadní oddělenosti světa idejí od naší každodenní reality. Tato propast není jen teoretickým konstruktem, ale souvisí se základní zkušeností lidské svobody, která je definována schopností zaujmout distanci vůči reálným věcem. Autor nastoluje řadu ontologických otázek týkajících se povahy idejí: zkoumá, zda je idea v jednotném či množném čísle a jaké vztahy mezi jednotlivými ideami panují. Jde o vztahy objektivní, nebo jsou ideje nahlíženy v souvislostech pouze skrze lidské chápání? Studie se dále táže po způsobu nahlížení idejí vnitřním zrakem a po jejich formě. Rozebírá dialektiku mezi existencí idejí 'o sobě' a jejich významem 'pro nás'. V závěru se zamýšlí nad vnitřní strukturou světa idejí, jejich vzájemnou příbuzností či cizostí a způsobem, jakým si v rámci své mnohosti udržují nezbytný vzájemný odstup a vnější charakter.
Idea a „skutečnost“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 22. 9. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Idea a „skutečnost“
Patočka neochvějně podtrhuje „chórismos“, když mluví (píše) o ideji. Idea tedy nenáleží do (tohoto) světa, mezi světem „reálným“ a světem idejí je mezera, přeryv, snad propast. Jde o „oddělenost idejí od naší reality, od světa věcí a světa lidí ponechaných samým sobě a uvažovaných jako ryzí reality“. Zkušenost svobody je totéž co „tajemství chórismu“, je to zkušenost distance vůči reálným věcem (vše ex Negat. plat.) Co však můžeme vůbec říci o ideji? Je idea pouze jedna jediná – anebo je idejí mnoho (jako u Platóna)? Jaké vztahy panují mezi jednotlivými ideami? Jsou to vztahy „skutečné“ – anebo to jen my je vidíme či chápeme v těchto vztazích, v souvislostech, v kontextech? A můžeme vůbec ty „ideje“ vidět, byť vnitřním zrakem, nikoliv očima? Mají ideje nějakou svou „formu“? Jsou „a se“, „o sobě“, anebo to takto nemůžeme říkat? Nejsou spíše „pro nás“, „pro nobis“? Jsou-li mnohé, podobají se navzájem něčím? Jsou si některé bližší a jiné vzdálenější? Jsou si některé „příbuznější“, zatímco jiné si jsou „cizí“? Pokud jsou mnohé a aspoň do jisté míry samostatné, jak si udržují od sebe odstup? Jsou si navzájem vnější?
(Písek, 140922-3.)