Tento text se zabývá problematikou použitelnosti platónského termínu „idea“ v kontextu současného myšlení. Autor kriticky zkoumá pokusy Jana Patočky o oživení tohoto konceptu v poválečném období, přičemž poukazuje na možnou souvislost s dílem Emanuela Rádla, konkrétně s jeho „Útěchou z filosofie“. Hlavním bodem argumentace je ontologický rozpor vyvstávající z pojetí ideje jakožto „ryzí nepředmětnosti“. Pokud bychom přijali tuto definici, narážíme na zásadní problém s existencí plurality idejí. Text klade otázku, jakým způsobem je možné od sebe jednotlivé ideje v říši nepředmětnosti odlišit či oddělit, aniž by se navzájem stávaly vnějšími entitami. Tento problém zpochybňuje koherenci tradičního pluralitního pojetí idejí v rámci moderní fenomenologické nebo ontologické interpretace, která se snaží vymanit z předmětného myšlení. Úvaha tak směřuje k hlubší analýze mezí filosofické terminologie při popisu neempirických skutečností a k vyhodnocení limitů Patočkova přístupu k této klasické metafyzické kategorii v polovině dvacátého století.
[Platónský termín „idea“ a jeho použitelnost pro dnešek]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 22. 9. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
[Platónský termín „idea“ a jeho použitelnost pro dnešek]
Použitelnost původně platónského termín „idea“ v dnešní myšlenkové situace je problematická, a je s podivem, že se o to Patočka ještě v poválečném období pokoušel (a nebylo to asi bez souvislost s tehdy aktuální, krátce po konci války vydané Rádlovy Útěchy z filosofie). Jeden dost vážný problém vidím v tom, že obvykle se počítá s pluralitou idejí, a že – v případě, že bychom chtěli „ideu“ chápat jako „ryzí nepředmětnost“ – budeme mít vážné potíže pluralitou ve světě nepředmětnosti a s možným oddělování či vydělování jednotlivých idejí od sebe. Jak by mohly dvě ideje, chápané jako ryzí nepředmětnosti, být od sebe odděleny, aniž by si navzájem byly vnější?
(Písek, 140922-4.)