Tento text se zabývá filosofickou rolí subjektu jakožto činitele, který překonává propast (chórismos) mezi světem idejí a materiální skutečností. Autor vychází z Platónova konceptu demiurga, který vtiskává řád idejí do beztvaré nicoty, čímž vytváří pomíjivé věci jakožto odlesky ideálních vzorů. Tato myšlenka je interpretována jako předobraz aktivního subjektu, jehož cílené jednání a praxe uvádějí do pohybu děje, které by bez jeho přičinění nikdy nenastaly. Pokud chápeme ideje jako výzvy nepředmětných skutečností, které postrádají vlastní realizační moc, stává se každý pravý subjekt demiurgem svého druhu. Svět je pak nahlížen jako výsledek součinnosti nesčetných subjektů na nejrůznějších úrovních. Tato perspektiva je slučitelná s moderním vědeckým poznáním o vesmírných souvislostech, pokud je důsledně odlišena od konkrétních interpretací jednotlivých vědců. Cílem textu je ukázat, že lidská aktivita je klíčovým prvkem v procesu zpředmětňování idejí a aktivního utváření reality.