Tento text se zabývá filosofickou problematikou plurality subjektů a vztahem mezi subjektem a objektem v kontextu chápání vesmíru. Autor vychází z kritiky tradiční rozpolcenosti na subjekt a objekt a odmítá hegeliánskou představu absolutního Ducha, jenž stojí osamocen proti nicotě. Úvaha směřuje k překonání historické fascinace elejským Jedním, které bývá v různých podobách ztotožňováno s vesmírem jako jednotným celkem. Namísto toho je zdůrazněno, že svět, který bezprostředně pozorujeme a poznáváme, je světem mnohosti a plurality. Otázka, zda tato mnohost tvoří nějaký vyšší celek, nebo zda je pouze souborem částí, zůstává otevřeným problémem provázeným hlubokými pochybnostmi. Autor výslovně odmítá antickou představu vesmíru jako jediného obrovského organismu, jak ji známe z Platónova dialogu Timaios, ale zároveň vylučuje, že by svět byl pouhou hromadou či skladištěm věcí. Cílem textu je nahlédnout univerzum mimo tyto extrémní polohy a uznat zásadní roli plurality v jeho strukturaci.