Tento text se zabývá Heideggerovým pojetím logiky a jejího vztahu k myšlení, jak je představeno v jeho přednáškách Co znamená myslet?. Heidegger kritizuje tradiční západní chápání logiky jako vědy, která činí z myšlení svůj předmět, což podle něj vede k neplodnosti a nepřípustnému zpředmětňování. Autor rozebírá Heideggerův postřeh o vzniku logistiky, tedy moderní matematické logiky, která je dnes v mnoha kruzích mylně považována za jedinou možnou podobu přísné filosofie. Text poukazuje na to, že zatímco pro Aristotela byla logika pouze nástrojem (organon) a nikoliv samostatnou disciplínou, v současnosti dochází k záměně technických postupů za skutečnou filosofickou reflexi. Jádrem argumentu je rozlišení mezi školskou či matematickou logikou a autentickou filosofickou logikou. Ta by měla být hlubokým promýšlením logu, který se ze své podstaty vymyká možnostem formálních a technických systémů. Článek tak varuje před redukcí filosofie na pouhou logistiku a zdůrazňuje potřebu návratu k bytostnému zkoumání povahy myšlení a logu.
Logika a logistika u Heideggera
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 12. 10. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Logika a logistika u Heideggera
Heidegger říká také ve své druhé přednášce o tom, „Co znamená myslet?“, že „Myšlení o myšlení se na Západě rozvinulo jako ,logikaʻ“ a že „logika nashromáždila zvláštní vědomosti o zvláštním druhu myšlení.“ (A připomíná hned, že „velcí myslitelé, především Kant a po něm Hegel, rozpoznali neplodnost takové reflexe“, která „činí myšlení svým předmětem“ (str. 16). Tady je ovšem nejasné, co to právě na tomto místě pro Heideggera znamená „činit myšlení svým předmětem“: jde jenom o soustředěnost na něco, anebo o zpředmětňování něčeho, co není vlastně (ontickým) předmětem? To, že Heidegger mluví o vědomostech „o zvláštním druhu myšlení“, by umožňovalo mít za to, že tímto „zvláštním druhem myšlení“ by bylo nebo mohlo být právě myšlení předmětné resp. zpředmětňující. Vždyť hned po několika dalších slovech čteme, že takto byla ustavena „nejspeciálnější věda ze všech speciálních věd“, totiž „logistika“, a pak bez komentáře: že právě logistika se „dnes na mnoha místech“ považuje „za jedinou možnou podobu přísné filosofie“ (str. 16, 17). Když si připomeneme, že pro Aristotela byla „logika“ záležitostí pouhých nástrojů a prostředků myšlení (organon) a nikoli filosofickou disciplínou, pak je zřejmé, že ony Heideggerem zmiňované vědomosti „o zvláštním druhu myšlení“ mohly být pouze hrubým omylem považovány o reflexi myšlení v plném smyslu; a že jenom z naprostého nedostatku smyslu pro skutečné dějiny myšlení vůbec a filosofie zvláště mohly a mohou být považovány dokonce za „filosofickou logiku“, jak se to v posledních nejméně dvou desetiletích stalo v určitých (Heideggerem naznačených) kruzích nejen zvykem, ale téměř samozřejmostí. Logika aristotelská (školská) je něco naprosto odlišného od toho, čemu můžeme právě (a tedy nikoli bezdůvodně) říkat „logika filosofická“; filosofická logika znamená totiž filosofickou reflexi logu a myšlenkové práce s logem. A co to je logos, to se bytostně vymyká možnostem tradiční logiky, jakož i tím více logiky matematické (hrubě mylně a vůbec protismyslně někdy jmenované jako logika „filosofická“).
(Písek, 141012-3.)