Tento text analyzuje specifickou povahu Nietzscheho ateismu a jeho kritický vztah ke křesťanství v reakci na hodnocení Karla Skalického. Skalický označil Nietzscheho filosofii za „instinktivní ateismus“ odhalující v křesťanství maskovaný nihilismus, autor textu však toto pojetí reviduje. Zdůrazňuje, že Nietzscheho výpady směřovaly především proti historickému pořečtění a zmetafyzičtění Ježíšova učení, nikoli proti jeho původní radostné zvěsti. Klíčovým tématem je nové uchopení pojmu nihilismus, který Nietzsche neinterpretuje jako výraz zmaru či marnosti, ale jako pozitivní ontologické východisko. Podobně jako Ludwig Feuerbach transformoval teologii v antropologii, Nietzsche usiluje o zbavení nihilismu negativních konotací a ukazuje, že veškerá pozitivní skutečnost má svůj původ v tvůrčí nicotě. Cílem této filosofické pozice není rezignace na úsilí, nýbrž zformování „nového člověka“ a plná rehabilitace životní vůle. Text tak představuje Nietzscheho jako myslitele usilujícího o překonání tradičních metafyzických struktur prostřednictvím radikálně nové interpretace lidského bytí a jeho původu.
Nietzsche a „ateismus“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 10. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Nietzsche a „ateismus“
Karel Skalický označil Nietszche-ho filosofii za „instinktivní ateismus“, „jenž v křesťanství diagnostikoval maskovaný nihilismus“ (Tvářnost dnešního filozofického ateismu, Teolog. listy 1996, č. 4, str. 127). Nechám stranou slovo „instinktivní“, jehož funkci chápu jen jako despekt vyvolávající. A pokud by bylo možno v tomto smyslu mluvit o „křesťanství“, pak pouze jako o historickém jevu, eventuálně o jeho současnosti, nikoli ve smyslu Ježíšovy „dobré zvěsti“; Nietzsche tu dost důsledně rozlišoval, i když víme, že je těžko mluvit o nějakém jeho integrovaném filosofickém konceptu. Já sám chápu jeho invektivy jako namířené především proti pořečtění Ježíšova učení, tedy zejména proti jeho „zmetafyzičtění“. A v tom přece Nietzsche neměl – jako synek z fary – nedostatek přímých zkušeností. A také je třeba jinak, specificky chápat onen údajný „nihilismus“; tak jako chtěl Feuerbach theologii vyzvednou na vyšší rovinu tím, že je vyhlásil za antropologii, tak dost analogicky Nietzsche chtěl onen nihilismus zbavit všech negativních arómat a prohlásit jeho naprostou pozitivnost: nešlo mu o soud, že všechno je k ničemu a nicota, nýbrž že všechno (pozitivní) má svůj původ v nicotě, v „ničem“, takže to je vlastně slavný výrok, že všechno je z ničeho. Proto mu také jde o nového člověka, nikoli o důraz na nicotnost všeho úsilí a vší „vůle“.
(Písek, 141020-1.)