Tento text se zabývá pojmem fakticity a historickým vývojem chápání slova „faktum“. Autor poukazuje na etymologický původ slova v latinském „facere“ (činit, tvořit), což naznačuje, že fakta byla původně vnímána jako něco vytvořeného či vykonstruovaného, nikoliv pouze daného. V současnosti je však faktum chápáno především jako objektivní skutečnost nezávislá na lidském subjektu. Text dále představuje kritický pohled Emanuela Rádla na pozitivismus, zejména jeho rozlišení mezi tím, co „jest“, a tím, co „má být“. Klíčovým konceptem je Rádlovo dělení na fakta „beznadějná“ a „slibná“. Autor vybízí k tomu, abychom se při setkání s novými vědeckými poznatky ptali po jejich skutečné povaze a smyslu. Místo pasivního přijímání empirických dat bychom měli uvažovat o jejich potenciálním významu a o tom, jak lidský přístup formuje naše chápání reality. Cílem je překonat povrchní vnímání fakticity a hledat hlubší souvislosti v rámci vědeckého bádání.