Tento filosofický text podrobně a kriticky zkoumá známý Platónův citát z dialogu Timaia, který zdůrazňuje nezbytnost začínat veškeré uvažování i děje od takzvaného „přirozeného počátku“. Autor textu však proti této tradiční myšlence staví vlastní, ontologicky hlubší pojetí skutečného počátku. Tvrdí, že to, co běžně nazýváme přirozeným počátkem, je ve skutečnosti pouze plynulým pokračováním něčeho, co již dříve existovalo v podobě příčiny. Pokud je totiž budoucí následek již implicitně obsažen v daném počátku, nejedná se o žádný autentický nový začátek, nýbrž pouze o přetrvávání a rozvíjení dřívějšího stavu bytí. Skutečný počátek je zde definován jako radikální vznik něčeho zcela nového, co nebylo předem determinováno žádnou příčinou ani minulostí. Takový počátek vyvstává jakoby sám o sobě a přechází z nebytí do jsoucího světa v konkrétním čase a místě. Autor vyvozuje, že pojem „přirozený počátek“ je vnitřně rozporný, neboť pravý počátek představuje nepředvídatelné vpadnutí novosti do světa, nikoli pouhé rozvinutí již jsoucího.