Tento text analyzuje podstatu nihilismu nikoliv jako popření existence světa, ale jako vědomí naprosté absence objektivního smyslu. Nihilismus v tomto pojetí nepředstavuje pochybnost o realitě, nýbrž o její smysluplnosti; věci sice reálně vyvstávají a existují, postrádají však jakýkoli hlubší účel, o který by se člověk mohl opřít. Dokument zdůrazňuje, že nihilismus je fundamentální rezignací na hledání smyslu, přičemž veškeré zdánlivé hodnoty a významy považuje za ryze subjektivní konstrukty. Autor naznačuje, že i když se klam smysluplnosti může jevit jako nezbytná psychologická podmínka pro lidský život, z hlediska ontologické pravdy zůstává pouhou iluzí. Text tak vykresluje nihilismus jako stav, kdy člověk uznává jsoucnost, ale kategoricky odmítá existenci jakéhokoli transcendentního či vnějšího smyslu, což vede k poznání, že vše, co se zdá být smysluplné, je pouze soukromou lidskou potřebou.
Nihilismus jako vědomí nepřítomnosti smyslu
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 8. 11. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Nihilismus jako vědomí nepřítomnosti smyslu
Nihilismus není ve své podstatě žádné přesvědčení o nicotě, o nicotnosti a dokonce neexistenci (nejsoucnosti) světa, tedy o fantasijnosti (fantastičnosti) výmyslu, že vůbec něco jest, není to pochybování o realitě, nýbrž o tom, že by něco mohlo mít nějaký smysl. Nesmyslnost není nejsoucnost, nýbrž pouhá jsoucnost beze smyslu. A rozumí se tím jakýsi představovaný „objektivní smysl“, o který by bylo možno se opřít při nejrůznějších příležitostech, kdy se vynořují pochybnosti o konkrétním smyslu toho či onoho lidského podnikání. Nihilismus je tedy vlastně jakási fundamentální rezignace na hledání smyslu, které by třeba jen ve skrytu duše doufalo, že třeba se něco takového přece jenom podaří odhalit. Věci zajistí jsou, jak jsou; jejich výskyt, existence, reálnost není popírána. Popíráno je pouze to, že to má smysl, ba že by to vůbec jen nějaký smysl mohlo mít. Všechno, co se nám zdá mít smysl, je pouze naše subjektivní vidění a chápání; tady dokonce je možno polevit ze zásadovosti a je možno připustit, že falešný dojem smysluplnosti by mohl být jakousi soukromou lidskou potřebou. Ba snad přímo podmínkou toho, jak být a jak žít. Možná, že se bez takového klamu nedá žít; ale je to klam a musí to být klam. Smysl neexistuje.
(Písek, 141108-2.)