Myšlení je pro člověka nutností, která vyžaduje disciplinovanost, tj. dodržování a prohlubování určitých pravidel a zásad. Myšlení je dovednost, kterou se člověk musí učit, stejně jako se učí ostatním dovednostem, a to od někoho jiného. Specifické pro myšlení jsou nezávislé normy a závazky, které musí dodržovat, aby nedocházelo k selhání. Vrcholnou normou je pravda, kterou myslící člověk nemůže ovládnout, ale která slouží jako poslední kritérium pro všechny ostatní normy. Pravda zde není chápána jako neskrytost či shoda se skutečností, ale jako něco, k čemu je myslící člověk naprosto otevřený. Disciplinovanost myšlení vůči pravdě spočívá v naprosté otevřenosti a odevzdanosti jí, což umožňuje poznání veškeré skutečnosti i vlastní osoby.