Text zkoumá ontologický problém světa jako celku a jeho vztah k mnohosti jednotlivých skutečností. Autor zpochybňuje předpoklad, že svět tvoří vnitřně založenou jednotu, a zdůrazňuje, že zkušenost ukazuje spíše na rozmanitost a nesouvislost. Rozlišuje mezi různými typy vztahů: některé vedou k integraci do vyšších celků, zatímco jiné představují pouze vzájemné souvislosti bez sjednocujícího charakteru. Práce dále tematizuje proces klasifikace a kvantifikace. Poukazuje na to, že řazení skutečností do tříd a jejich počítání vyžaduje abstrakci od jejich jedinečnosti a specifických rozdílů. Každá jednotlivost je ve své podstatě unikátní, což se při zobecňování a číselném vyjádření nutně ztrácí. Text tak kriticky nahlíží na napětí mezi reálnou jedinečností jsoucen a lidskou tendencí k vytváření umělých struktur a celků, čímž otevírá hlubší diskusi o povaze univerza.
Svět a celek
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 23. 11. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Svět a celek
Je-li svět (universum) celkem (niterně založenou jednotou), nevíme; je to problém, který musí být zkoumán, řešení nemůže být předpokládáno. Každodenní zkušenost nám říká, že svět je mnohost, tj. že v něm je velké množství jednotlivých skutečností, že však tyto skutečnosti jsou v rozmanitých druzích vzájemných vztahů. To však nemůžeme považovat za dostatečný důvod pro závěr, že svět je nějakou jednotou; jde totiž o to, že ve světě můžeme rozpoznávat nejen souvislosti, ale také nesouvislosti. A kromě toho i v případě souvislostí rozpoznáváme různé jejich druhy. Některé souvislosti vskutku zakládají nějaký druh sjednocenosti některých skutečností, tj. jejich integrovanost do vyšších celků, zatímco jiné souvislosti neznamenají víc, než že nějaké skutečnosti jsou ve vzájemných (skutečných, ne pouze námi zjišťovaných nebo stanovených) souvislostech či vztazích, aniž by to vedlo k jejich sjednocení v nějaký větší a vyšší celek. Že jednotlivých skutečností je mnoho, je předpokladem našeho zařazování podobných (zdánlivě stejných) skutečností do umělých skupin či tříd (grup), dávat jim stejné pojmenování a eventuálně je také počítat. Tím je ovšem dáno, že odhlížíme ode všech rozdílností, kterými se všechny jednotlivosti také vyznačují. Jednotlivosti jsou totiž jedinečné; a každé počítání, každá kvantifikace od jejich jedinečnosti a tudíž od jejích odlišností, zvláštností abstrahuje.
(Písek, 141123-2.)