Tento text se zabývá povahou dění a pohybu v okolním světě a analyzuje lidskou tendenci upřednostňovat stabilitu před neustálou změnou. Na příkladu selektivního vnímání žáby, která reaguje výhradně na specifické typy pohybu a ignoruje nehybné objekty nebo mechanicky se opakující procesy, autor ilustruje schopnost živých organismů rozlišovat mezi významnými a nevýznamnými podněty. Tato biologická selektivita se stává východiskem pro hlubší filosofickou reflexi rozdílu mezi pohyby neorganickými a pohyby, které jsou projevem života. Klíčovým přínosem textu je zavedení terminologického rozlišení mezi děním událostným a neudálostným, přičemž neudálostní děje jsou definovány jako pouhé procesy. Zatímco událost nese specifický význam a dynamiku, procesy zůstávají v pozadí pozornosti. Úvaha vybízí k přehodnocení lidského vnímání reality, které se často upíná k domnělé trvalosti, ačkoli podstata světa spočívá v různorodosti a významovosti dějů, které nás obklopují a zásadně definují naši zkušenost se skutečností a životem jako takovým.
Dění událostné (a neudálostné)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 26. 12. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Dění událostné (a neudálostné)
Ve světě kolem sebe vidíme stále nějaké změny a pohyby. Je jich tolik a tak rozmanitých, že jsme tím někdy až zmateni a máme tendenci se více všímat jen skutečností, které se mění málo nebo zdánlivě vůbec nemění. Přesto se zdá být tato orientace na to, co je spíš trvalé, vlastně nepůvodní, dalo by se snad říci nepřirozená. Žába, která odněkud pozoruje své okolí, přezírá všechno neměnné, ale je soustředěna na to, co se hýbe. Pokud se nějaká moucha v její blízkosti zdržuje veškerého pohybu, žába si jí vůbec nevšimne, ačkoli jde o její důležitou potravu. Ovšem ne každý pohyb takovou žábu upoutá, nýbrž jen některý typ; pohybující se stéblo nebo lístek její pozornost nevzbudí. Kdybychom si připravili takový pokus, v němž bychom žábě zblízka ukázalo nějakou uspanou, ale živou mouchu nebo kobylku a tou bychom pravidelně pohybovali sem a tam, žába by si jí asi rovněž nevšímala. Z toho je patrno, že už i nižší obratlovec je schopen náležitě rozlišovat mezi pohyby nějak významnými a z jeho hlediska nevýznamnými. Člověk jako bytost myslící a rozumně rozvažující by to musel upřesnit: je rozdíl mezi pohyby neorganickými a pohyby, prozrazujícími život. Nebo ještě lépe, mezi děním událostným a děním neudálostným, tedy pouhými procesy.
(Písek, 141226-1.)