Tento text se zabývá analýzou pojmu proces a fenoménu procesuálnosti. Autor zdůrazňuje, že proces není pouhou proměnlivostí nebo nahodilým pohybem, nýbrž představuje souvislou návaznost změn, které na sebe vzájemně reagují a směřují k určitému výsledku. Klíčovým rysem procesu je vznik něčeho nového, co na počátku nebylo zřejmé. Každá jednotlivá, i sebemenší změna v rámci tohoto sledu plní nezastupitelnou funkci, čímž se proces odlišuje od prosté hromady v pohybu. Text rovněž odkazuje na latinský původ slova processus, který souvisí s pojmy postupu a kroku. Procesualita je tak chápána jako tvořivý a strukturovaný vývoj, v němž jednotlivé fáze tvoří organický celek vedoucí k rezultátu. Tato perspektiva umožňuje lépe porozumět dynamice systémů, kde výsledný stav není jen součtem počátečních podmínek, ale plodem postupného a funkčně provázaného dění.