Tento text se do hloubky zabývá ontologickou povahou událostného dění, přičemž se zaměřuje především na koncept aktuality a jeho vnitřní fázovitost. Autor vychází z teze, že každá událost prochází řadou jednotlivých fází, z nichž je v daném okamžiku vždy pouze jedna skutečně aktuální. Tato konkrétní fáze představuje vnější způsob, jakým se událost projevuje, což je proces nezávislý na tom, zda je tento úkaz registrován nějakým vnějším subjektem či jinou událostí. Hlavní filosofický problém, který text nastoluje, se týká napětí mezi jednotlivými fázemi a událostí jakožto celkem. Vyvstává zásadní otázka, na základě čeho lze usuzovat, že se událost děje po částech, a co tyto části drží pohromadě, aby byla zachována integrita celku. Úvaha kriticky zkoumá, proč je za dění považována pouze aktuální fáze, zatímco minulost a budoucnost jsou z tohoto procesu zdánlivě vyloučeny, a hledá hlubší souvislosti tvořící jednotu události.
Subjekt a „aktualita“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 3. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Subjekt a „aktualita“
Pro událostné dění je zcela charakteristické, že prochází jednotlivými „fázemi“, z nichž vždycky pouze jediná je opravdu aktuální (otázku přechodu od jedné fáze k další musíme řešit jindy a jinde). Ta „jediná“ aktuální fáze je zároveň po vnější stránce způsobem, jak se příslušná událost v dané chvíli „ukazuje“. „Ukazování“ a „úkaz“ musíme – na rozdíl od běžného užití v jazyce – chápat jako cosi zásadním způsobem nezávislého na tom, zda a jak někdo (nějaký jiný subjekt, třeba jiná událost) ten „úkaz“ vůbec registruje. Tady se před námi otevírá závažný problém: z čeho máme právo usuzovat, že se (pravá) událost děje po částech, po jednotlivých fázích? Není tomu spíše tak, že se událost děje vždycky celá? Co by jinak ony jednotlivé fáze drželo pohromadě tak, aby událost zůstala celkem? Proč se máme domnívat, že „se děje“ právě jen to aktuální, zatímco „bylost“ i „budost“ události se onoho dění nezúčastní?
(Písek, 130320-1.)