Text se podrobně zabývá filosofickou problematikou identity události, která podle autora nemůže být v žádném případě založena na nějakém trvalém či předmětně identifikovatelném prvku, jenž by byl neměnně přítomný ve všech jejích fázích. Autor argumentuje, že celková totožnost události není odvozena od materiálních složek, které do ní vstupují, a to ani v situacích, kdy tyto složky, označované jako subudálosti, svou existencí výrazně přesahují časové trvání samotné nadřazené superudálosti. Jako hlavní názorný příklad je v textu využito organické tělo, ať už se jedná o formu jednobuněčnou či vícebuněčnou. Organismus ke svému fungování nezbytně vyžaduje součinnost atomů a molekul, které v naprosté většině existovaly již dávno před jeho vznikem a budou v bytí pokračovat i po jeho zániku. Klíčovým teoretickým poznatkem je skutečnost, že tyto částice vykazují specificky odlišné chování v momentě, kdy jsou integrovány do sjednoceného celku organismu, oproti stavu, kdy z tohoto spojení vystupují. Identita události je tedy definována jedinečnou souhrou a časovou syntézou fází, nikoli stálostí jejích materiálních komponent.