Text se zabývá problematikou vztahů mezi pojmy a jejich hierarchickým uspořádáním, které vychází z principu nadřazenosti a podřazenosti. Autor poukazuje na to, že stanovení těchto vztahů je neodmyslitelně spjato s procesem srovnávání jejich obsahu a rozsahu platnosti. Platí zde nepřímá úměra: čím je pojem obecnější a má větší rozsah, tím chudší je jeho konkrétní obsah. Abstrakce je v tomto smyslu vnímána jako proces, který myšlení vzdaluje od konkrétní reality a jejích jedinečných vlastností. Dokument přirovnává abstraktní myšlení k „situ“, které odfiltrovává jedinečné znaky skutečnosti bez ohledu na jejich skutečný význam. Závěrem autor kriticky poznamenává, že soustředění na nejčastější jevy prostřednictvím obecných pojmů nemusí být vždy metodologicky nejsprávnějším přístupem, neboť méně obecné či unikátní vlastnosti mohou mít pro poznání zásadní hodnotu.