Text se podrobně zabývá filosofickým vztahem mezi pojmem a fenoménem změny. Autor hned v úvodu rozlišuje mezi proměnlivostí, která je vlastní samotnému aktu pojímání či pojmu jako takovému, a změnou, k níž se pojem vztahuje jako k vnější skutečnosti. Přestože je účelem pojmovosti především zajištění identity a stálosti myšleného, v dějinách filosofie se běžně setkáváme s termíny jako vývoj či proměna pojmu. Podle autora je této identity dosahováno skrze konstrukci pojmového modelu, zatímco samotný pojem funguje jako dynamický program, který musí být schopen pohybu, aby mohl usměrňovat prchavé lidské myšlení. Skutečným problémem pak zůstává otázka, jak zachytit vnitřně proměnlivou realitu v její celistvé jednotě, aniž by tato jednota byla mylně ztotožňována s absolutní neměnností. Pojem je tak představen nikoliv jako statická entita, ale jako živý nástroj umožňující uchopit pohyb světa prostřednictvím myšlenkové konstrukce a soustředění.