Text se podrobně zabývá filosofickým vztahem mezi pojmem a fenoménem změny. Autor hned v úvodu rozlišuje mezi proměnlivostí, která je vlastní samotnému aktu pojímání či pojmu jako takovému, a změnou, k níž se pojem vztahuje jako k vnější skutečnosti. Přestože je účelem pojmovosti především zajištění identity a stálosti myšleného, v dějinách filosofie se běžně setkáváme s termíny jako vývoj či proměna pojmu. Podle autora je této identity dosahováno skrze konstrukci pojmového modelu, zatímco samotný pojem funguje jako dynamický program, který musí být schopen pohybu, aby mohl usměrňovat prchavé lidské myšlení. Skutečným problémem pak zůstává otázka, jak zachytit vnitřně proměnlivou realitu v její celistvé jednotě, aniž by tato jednota byla mylně ztotožňována s absolutní neměnností. Pojem je tak představen nikoliv jako statická entita, ale jako živý nástroj umožňující uchopit pohyb světa prostřednictvím myšlenkové konstrukce a soustředění.
Pojem a změna
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 4. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Pojem a změna
Tážeme-li se, v jakém vztahu je pojem ke změně, musíme nejprve zásadně odlišit změnu (a eventuelně neměnnost jako jednu z možností změny, která tak je anulována), která je vlastní pojmu, resp. aktu pojímání, od změny, k níž se pojem jakožto pojímající vztahuje, kterou míní a kterou tak svým pojímáním jakoby „uchopuje“. Němci běžně mluví (přinejmenším od dob Hegelových) o „vývoji pojmu“ (Begriffsentwicklung), případně o proměnách pojmu (Begriffswandel), ale také o dějinách pojmu (Begriffsgeschichte), a to navzdory tomu, že hlavní význam a přímo sám smysl pojmu a pojmovosti je garance totožnosti toho, k čemu se pojem (a jeho prostřednictvím myšlení a vědomí vůbec) vztahuje. Po mém soudu onoho cíle, totiž dosažení či zachování totožnosti, je (a musí být) dosahováno konstrukcí pojmového modelu (tzv. „předmětu“), zatímco pojem sám nemusí a v jistém smyslu ani nemůže být neměnný, jestliže ho chápeme jako jakýsi „program“, zabezpečující ono soustředění myšlení na zcela určité „myšlené“. Myšlení samo je natolik hybné, proměnlivé, ba často prchavé, že neměnící se program, tj. neměnný pojem pojímající, by nemohl mít šanci nic podobného zajistit. Skutečným, ba vlastním problémem vztahu pojmu ke změně je proměnlivost „skutečnosti“, která je sice proměnlivá, ale má být pojata ve své jednotě (nerovnající se neměnnosti!).
(Písek, 130420–3.)