Tento text zkoumá vztah mezi procesem myšlení a jednotlivou myšlenkou. Myšlení je zde chápáno jako neurčitý, proměnlivý proud a citlivé médium, v němž se ustavují konkrétní myšlenkové obsahy. Hlavním tématem je otázka, jakým způsobem vzniká „jednotlivost“ a „konkrétnost“ myšlenky, která umožňuje vědomí se k ní opakovaně vracet a upevňovat ji. Autor argumentuje, že tato jednotlivost nemůže být pouhým produktem myslícího subjektu ani výsledkem samotného proudu myšlení. Místo toho navrhuje, že původní konkrétnost myšlenky, nazývaná též konkrescence, musí být založena nepředmětně a existovat dříve, než je v myšlení skutečně realizována. Text tak odmítá čistě subjektivistické odvozování myšlenek a poukazuje na jejich ontologickou nezávislost na myslícím jedinci. Tato filosofická reflexe přispívá k pochopení konstituce myšlenky jako svébytné entity, která není jen nahodilým výtvorem lidské mysli, ale má svůj vlastní hlubší základ.
Myšlení a myšlenka
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 7. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Myšlení a myšlenka
Oblast „myšlení“ jakožto stavu či výkonu mysli představuje něco jako „živnou půdu“ pro (jednotlivé) myšlenky. Ta „půda“ sama je jakýsi spíš jen nahodile různorodý „proud“, jehož kontury jsou neurčité, nepevné a ustavičně proměnlivé, ovšem proud, který je jakoby sensitivní vůči ještě neustaveným (jednotlivým) „myšlenkám“. Ty myšlenky je možno v onom proudu nějak zachycovat a dovolit tak, aby se k nim další proud myšlení mohl více nebo méně přesně či spíš jen přibližně vracet. Bylo by nepochopitelné, jak by se takové vracení k již myšleným (jednotlivým) myšlenkám mohlo postupně (cvikem) upevňovat a jak by mohlo tímto způsobem dávat průchod něčemu původně zcela neurčitému a zejména nikoli „jednotlivému“, totiž nějaké „konkrétní“ myšlence. Je proto na výsost pravděpodobné, že „jednotlivost“ resp. jakási původní (v myšlení ještě neuskutečněná) „konkrétnost“ (ve významu velmi odlišném od běžného, možná právě zde by bylo dobré říci „konkrescence“ či „-nost“) myšlenky (tedy myšlenky ještě nemyšlené) musí být založena nepředmětně, nikoli teprve (a všechna) v průběhu proudu myšlení. I z tohoto hlediska se zdá být nejen nevhodné, ale dokonce předem vyloučeno odvozovat veškerou „jednotlivost“ myšlenek od konkrétního myslícího subjektu.
(Písek, 130713-1.)