Tento text se zabývá povahou fenomenologického přístupu k realitě a rozlišuje mezi tím, jak se věci skutečně vyjevují, a tím, jak je vnímáme. Autor zdůrazňuje, že se nám skutečnost neukazuje v celé své úplnosti, nýbrž se nám pouze jeví, přičemž subjekt hraje v tomto procesu vyjevování aktivní roli. Ústředním tématem je přísné rozlišení mezi „úkazem“ a „jevem“ (fenoménem). Zatímco běžně mluvíme o úkazech jako o nápadných skutečnostech, přísně vzato je každý úkaz pouze prchavým momentem. Skutečný, „pravý“ úkaz trvá jen nepatrný okamžik, který často uniká lidskému postřehu. Text argumentuje, že pro lidské vnímání je nezbytná nejen určitá intenzita podnětu, ale především jeho dostatečná doba trvání, která přesahuje tento okamžitý záblesk. Fenomenologie je tak v tomto smyslu oprávněná ve svém zkoumání struktur, jimiž se nám svět skrze tyto procesy dává k poznání.