Tento text se zabývá povahou fenomenologického přístupu k realitě a rozlišuje mezi tím, jak se věci skutečně vyjevují, a tím, jak je vnímáme. Autor zdůrazňuje, že se nám skutečnost neukazuje v celé své úplnosti, nýbrž se nám pouze jeví, přičemž subjekt hraje v tomto procesu vyjevování aktivní roli. Ústředním tématem je přísné rozlišení mezi „úkazem“ a „jevem“ (fenoménem). Zatímco běžně mluvíme o úkazech jako o nápadných skutečnostech, přísně vzato je každý úkaz pouze prchavým momentem. Skutečný, „pravý“ úkaz trvá jen nepatrný okamžik, který často uniká lidskému postřehu. Text argumentuje, že pro lidské vnímání je nezbytná nejen určitá intenzita podnětu, ale především jeho dostatečná doba trvání, která přesahuje tento okamžitý záblesk. Fenomenologie je tak v tomto smyslu oprávněná ve svém zkoumání struktur, jimiž se nám svět skrze tyto procesy dává k poznání.
Fenomény a fenomenologie
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 7. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Fenomény a fenomenologie
V jednom směru je fenomenologických přístup oprávněný: „věci“, „skutečnosti“ se nám „neukazují“ samy jako takové, tj. v celé své úplnosti, nýbrž pouze se nám jakoby „celé“ „jeví“, přičemž ovšem sami máme nutně podíl právě na tom jejich „jevení“ či „vyjevování“. Tady musíme zachovávat přísné rozlišování mezi „úkazem“ a „jevem“ (fenoménem). To, o čem obvykle mluvíme (často vzhledem k jisté nápadnosti) jako o „úkazu“, je ve skutečnosti a přísně vzato vždycky víc než pouhý okamžitý úkaz; takové jednotlivé momentální úkazy jsou něčím, co nejsme s to vůbec postřehnout, pokud „netrvají“ alespoň tak dlouho, abychom si jich všimli. Avšak skutečný, „pravý“ úkaz trvá právě jen nepatrný okamžik (ne vždy stejný, ale to by bylo třeba ještě vyložit), a právě to nám nemůže stačit a nestačí. My pro své „vnímání“ požadujeme nejen nezbytnou „velikost“ („intenzitu“) podnětu, ale také určitou nezbytnou dobu trvání takového podnětu.
(Písek, 130716-2.)