Tento text se zabývá metodologií četby filosofických děl a rozlišuje mezi dvěma základními přístupy k autorovu textu. První přístup slouží k prostému seznámení se s obsahem, přičemž se čtenář soustředí především na jasné a srozumitelné pasáže autorových výpovědí. Druhý, hlubší přístup usiluje o skutečné porozumění myšlenkám a vyžaduje zvýšenou pozornost věnovanou méně zřetelným místům a kladení otázek, na které text často nedává přímou odpověď. Nejpodstatnějším aspektem hluboké četby je však proces domýšlení autorových myšlenek. Čtenář by neměl setrvávat pouze u zkoumání původního záměru autora, ale měl by se pokusit rozvíjet jeho úvahy i tam, kde je autor sám explicitně neformuloval nebo kde je dokonce nutné jeho záměry překročit. Tento proces je popsán jako jednostranný dialog, skrze který čtenář doprovází autora za hranice jeho vlastního textu. Taková interpretace není projevem pouhé libovůle, nýbrž autentickým pokusem o následování myšlenkového pohybu v jeho vnitřní logice a neuskutečněných možnostech.