Tento text se zabývá metodologií četby filosofických děl a rozlišuje mezi dvěma základními přístupy k autorovu textu. První přístup slouží k prostému seznámení se s obsahem, přičemž se čtenář soustředí především na jasné a srozumitelné pasáže autorových výpovědí. Druhý, hlubší přístup usiluje o skutečné porozumění myšlenkám a vyžaduje zvýšenou pozornost věnovanou méně zřetelným místům a kladení otázek, na které text často nedává přímou odpověď. Nejpodstatnějším aspektem hluboké četby je však proces domýšlení autorových myšlenek. Čtenář by neměl setrvávat pouze u zkoumání původního záměru autora, ale měl by se pokusit rozvíjet jeho úvahy i tam, kde je autor sám explicitně neformuloval nebo kde je dokonce nutné jeho záměry překročit. Tento proces je popsán jako jednostranný dialog, skrze který čtenář doprovází autora za hranice jeho vlastního textu. Taková interpretace není projevem pouhé libovůle, nýbrž autentickým pokusem o následování myšlenkového pohybu v jeho vnitřní logice a neuskutečněných možnostech.
Filosofický text a jeho čtení / Čtení filosofického textu
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 9. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Filosofický text a jeho čtení / Čtení filosofického textu
Autora filosofického textu čteme podle toho, chceme-li potvrdit, že jsme se jím vskutku obírali, anebo proto, abychom pochopili jeho myšlenky. Tady potom nastává rozhodující metoda přístupu: když jde o pouhou obeznámenost s autorovým textem, věnujeme svou plnou pozornost tam, kde se autor výrazně, jasně a co možná průhledně (zřetelně) sám vyslovuje. Naproti tomu tehdy, když chceme porozumět jeho myšlenkám, musíme dávat (za předpokladu dobré znalosti textu) přednost místům méně jasným a zřetelným, musíme si klást otázka, na které buď najdeme odpověď v jiných textech, ale někdy je ani jinde nenajdeme a musíme si na ně odpovídat sami (což zase později musíme být ochotni revidovat a pokoušet se o jiné, odlišné odpovědi), atd. Ovšem co je potom nejdůležitější, totiž že nemůžeme stále zůstávat při bádání o tom, jak to autor sám myslel (to spadá vlastně do přístupu prvního, byť někdy do jeho vyšší třídy), nýbrž pokoušet se to – co možná sice v jeho duchu a podle jeho záměrů, ale i ty je tu a tam možno a dokonce třeba překračovat – domýšlet jeho myšlenky i tam, kde je ještě sám neformuloval a které mu možná – co víme? – ani vůbec nenapadly. Toto domýšlení není už jen naše libovůle, ale je to vlastně jakoby jednostranný !“dialog“ s jeho myšlením a pouze v počátcích nějaký náš vlastní pokus o to, jít s autorem za něj samého.
(Písek, 130901-2.)