Tento text se zabývá vztahem mezi filosofií a odbornými vědeckými disciplínami v historickém i metodologickém kontextu. Autor poukazuje na to, že od doby, kdy se speciální vědy oddělily od filosofie, je filosofické tázání odkázáno na soudobé vědecké poznatky a jejich aktuální stav pravdivosti. Před vznikem vědy se filosofie opírala o běžnou, předvědeckou zkušenost, kterou do jisté míry využívá i nadále. Zatímco vědy systematicky rozšiřují, zpřesňují a uspořádávají naše znalosti o světě, filosofie musí tyto poznatky reflektovat, ačkoliv její vlastní schopnost získávat nová fakta je omezena na sféru myšlenkové praxe. Studie tak zdůrazňuje nezbytnost vědeckého základu pro moderní filosofování, aniž by tím byla popřena specifická role filosofie v procesu poznávání.