Text se zabývá filosofickým vymezením pojmu skutečnosti ve vztahu k předmětnosti a aktivitě subjektu. Autor definuje skutečnost jako souhrn výsledků lidských skutků a podnětů k aktivitě, přičemž zdůrazňuje, že tradiční chápání reality pokrývá pouze tu část skutečnosti, která vykazuje vnější předmětnou stránku. Vedle této předmětné sféry však existuje i sféra nepředmětná, tvořící vnitřní integritu skutečných jsoucen. Zatímco speciální vědy se soustředí výhradně na předmětné aspekty, ryzí nepředmětnost zůstává doménou filosofie. Autor argumentuje, že k pochopení plné skutečnosti je nutné překonat omezení zpředmětňujícího myšlení a rozvinout schopnost myslet nepředmětně, tedy pracovat s intencionálními ne-předměty. Tento přístup vyžaduje uznání legitimity nepředmětných skutečností, které nejsou pouhými myšlenkovými konstrukty, ale tvoří základní rozměr bytí. Cílem je pak prozkoumat možnosti nezpředmětňujícího myšlení jako klíčového nástroje pro hlubší filosofické poznání světa.
Předmětnost a skutečnost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 8. 9. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Předmětnost a skutečnost
Za „skutečné“ považujme (kromě „skutků“ samých, tj. akcí, aktivit) vše, co je výsledkem (produktem, následkem, stopou) „skutků“, tedy aktivit (které jsou vždy subjektního původu a jsou tedy prováděny resp. provedeny nějakým subjektem nebo více či mnoha subjekty), anebo co ke „skutkům“, tj. k aktivitě vede, vyzývá, podněcuje (a to i nepředmětně – a zejména nepředmětně), ale čeho uskutečnění, provedení není bez subjektů vůbec možné. To, co běžně (tradičně) považujeme za skutečné, představuje proto jen část veškeré skutečnosti (nebo lépe: veškerých skutečností), a to tu část, která se vyznačuje tím, že má jak svou stránku vnitřní, nepředmětnou, tak i stránku vnější, předmětnou (obě stránky pak vnitřně sjednocené, integrované). Ryzí předmětnosti se ve skutečném světě nevyskytují, ale mohou být jakožto předmětné myšlenkově konstruovány (např. čísla, geometrické a vícerozměrné útvary apod.). Naproti tomu ryzí nepředmětnosti je třeba jako skutečné předpokládat a pokoušet se je učinit tématem náležitého zkoumání, ovšem s nadějí, že to nemusí být marné počínání (náběhy přece už byly učiněny). Zatímco všechny skutečnosti, které mají předmětnou stránku, mohou být učiněny „předmětem“, tématem, oborem zájmu a zkoumání speciálních věd, jak nepředmětná stránka skutečností v tradičním smyslu, tak zejména skutečnosti ryze nepředmětné se přístupu odborných věd, jak se převážně od nové doby rozvinuly a rozšířily, vymykají, ale zůstávají přinejmenším legitimním tématem filosofie, avšak jen za předpokladu, že ta nahlédne omezenost zpředmětňujícího myšlenkového přístupu, a ovšem pokud najde aspoň v prvních rozvrzích způsob, jak vůbec myslet nepředmětnost (čili jak pracovat s intencionálními ne-předměty). Zatím je třeba alespoň připustit tuto možnost a předem ji dogmaticky nevylučovat. Odtud lze pak promýšlet náležitosti tzv. nepředmětného (tj. nezpředmětňujícího) myšlení.
(Písek, 130908-1.)