Text se zabývá ontologickým vztahem mezi akcí a jejím subjektem. Autor tvrdí, že každá skutečná akce musí být nutně připsána konkrétnímu subjektu, přičemž odmítá možnost, že by subjektem mohl být kolektiv. Každý subjekt je pojímán jako entita s jedinečným počátkem, která je sice analogická ostatním, ale zůstává v základu nezávislá a neodvoditelná od jiných subjektů. Ačkoliv jeden subjekt může generovat celou řadu akcí, tyto akce jsou vždy zakotveny v jeho vnitřním počátku. Úvaha zdůrazňuje, že zdánlivá pravidelnost a zákonitost akcí vnějšího světa je klamná, neboť vychází z pouhé podobnosti projevů různých subjektů. Ve skutečnosti je každý subjekt principielně odlišný a samostatný právě díky své jedinečné genezi. Práce tak podtrhuje primát subjektivity a individuálního počátku nad mechanickou pravidelností a kolektivními konstrukty v procesu jednání.
Akce a její „subjekt“ / Subjekt a jeho „akce“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 2. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Akce a její „subjekt“ / Subjekt a jeho „akce“
Akce (tj. každá skutečná akce) je nutně akcí nějakého subjektu (bez ohledu na to, že její příslušný subjekt může být nějak zapojen jakožto sub-subjekt do nějakého super-subjektu, kterým však zásadně nemůže být žádný „kolektiv“ – tam jde o zcela odlišné způsoby zapojování). Každý subjekt je čímsi zcela novým, i když je v něčem jiném analogický (až do zdánlivě naprosté podobnosti), a proto má svůj vlastní, v něčem naprosto jedinečný „počátek“. Každá jeho akce má také svůj počátek, o to právě v něm, tedy nikoli tak, že by byla v tomto svém vlastním počátku tak jedinečná, až by v něm byla na onom subjektu nezávislá. Jeden a tentýž subjekt může být (může se stát) počátkem více, ba celé řady a dokonce různých akcí, tj. může jakoby „generovat“ více počátků takových ne zcela samostatných a nezávislých akcí. Každá akce tedy může být přiřazena k příslušnému subjektu, zatímco žádný „subjekt“ nemůže být odvozován od řádného jiného subjektu. Akce různých subjektů se sice mohou navzájem podobat (a to často vede k mylnému pohledu na jejich výskyt a hromadění jako k čemusi pravidelnému a „zákonitému“), ale samy subjekty, ač se sobě někdy také mohou nápadně podobat, jsou vždycky jedinečné (a samostatné), protože mají svůj „počátek“ (rovněž jedinečný a samostatný), jímž se od jiných, třeba velmi podobných, „principiálně“ odlišují.
(Písek, 120227-3.)