Tento text se zabývá ontologickou povahou slova a vztahem mezi jeho vnější formou a vnitřním významem. Autor zdůrazňuje, že slovo vzniká jako lidský čin prostřednictvím hlasového či písemného vyjádření, avšak jeho podstata nespočívá v pouhé fyzické realizaci. Pokud je slovo redukováno pouze na zvuk či písmo, ztrácí svůj smysl, což lze ilustrovat jevem sémantického nasycení při opakování. Význam slova je proměnlivý a zásadně závislý na kontextu, a to jak v rámci různých jazyků, tak uvnitř jazyka jediného. Rozhodujícím faktorem pro určení smyslu je zapojení slova do širších celků, od vět až po rozsáhlá díla, tradice a myšlenkové systémy. Zejména ve filosofii je pro pochopení konkrétního termínu nezbytné studovat autorovo celoživotní dílo, neboť obecné slovníky nedokážou plně zachytit specifika individuálního filosofického myšlení. Práce tak ukazuje, že slovo je živou entitou, jejíž význam je neoddělitelný od celkového kontextu, v němž je užito.