Tento text se zabývá ontologickou povahou slova a vztahem mezi jeho vnější formou a vnitřním významem. Autor zdůrazňuje, že slovo vzniká jako lidský čin prostřednictvím hlasového či písemného vyjádření, avšak jeho podstata nespočívá v pouhé fyzické realizaci. Pokud je slovo redukováno pouze na zvuk či písmo, ztrácí svůj smysl, což lze ilustrovat jevem sémantického nasycení při opakování. Význam slova je proměnlivý a zásadně závislý na kontextu, a to jak v rámci různých jazyků, tak uvnitř jazyka jediného. Rozhodujícím faktorem pro určení smyslu je zapojení slova do širších celků, od vět až po rozsáhlá díla, tradice a myšlenkové systémy. Zejména ve filosofii je pro pochopení konkrétního termínu nezbytné studovat autorovo celoživotní dílo, neboť obecné slovníky nedokážou plně zachytit specifika individuálního filosofického myšlení. Práce tak ukazuje, že slovo je živou entitou, jejíž význam je neoddělitelný od celkového kontextu, v němž je užito.
Slovo a jeho význam
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 5. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Slovo a jeho význam
Takové „slovo“ je docela zvláštní skutečností; je skutečností už tím, že je vůbec něčím jen proto, že je vysloveno, tj. uskutečněno (ať už hlasově nebo písemně), tj. má svůj původ ve skutku, v činu. Ovšem pokud se soustředíme výhradně na jeho uskutečněnost, tj. vyslovenost hláskami nebo zpodobenost písmeny, opomíjíme to nejdůležitější, totiž jeho význam či smysl. Pak ovšem takové „slovo“, redukované na svou uskutečněnost, tedy vyslovenost nebo napsanost či vytištěnost, přestává být skutečným slovem; jako děti jsme žasli nad tím, jak se nám smysl některého slova začal vytrácet, až docela zmizel, když jsme je mnohokrát za sebou stále znovu opakovali. Určitá skupina písmen, stejně seřazených, může mít v různých jazycích naprosto odlišný význam. (Příklad: ) Podobně stejné nebo velmi podobné zaznění několika zvuků může v různých jazycích znamenat něco zcela jiného. (Příklad: ) Avšak nejen to; totéž slovo může znamenat něco jiného i v témž jazyce, pokud je provázeno odlišnými dalšími slovy, neboť spojení či seřazení dalších slov, do jejichž kontextu je určité slovo zapojeno, může mít rozhodující vliv na jeho význam. Proto najdeme v každém důkladnějším slovníku vždycky celou skupinu slov v jiném (nebo i témž) jazyce, jež mají přeložit nebo vyložit význam onoho slova základního. A někdy to není možné bez uvedení alespoň malého kousku kontextu, např. fráze. Co to znamená pro náš problém, v čem spočívá význam slova? Ten význam je jistě zčásti a relativně trvale spjat s pouhou vnější podobou slova, ale naprosto rozhodujícím způsobem je tvořen zapojením toho slova do kontextu několika a nejčastěji mnoha dalších slov, do celé věty, někdy dokonce do většího výkladu, do celé studie, ba do knihy (také do určité tradice atd.). Proto je zejména ve filosofii tak časté (a dokonce nezbytné) přečíst co nejdůkladněji nejen jednu velkou knihu, ale vše, co autor napsal, když chceme co nejpečlivěji určit, jaké významy v jeho myšlení (v jeho filosofii) má určité slovo, určitý právě jím používaný termín; a v takových případech nám žádný všeobecný slovník, ani ten nejrozsáhlejší, nakonec nepomůže.
(Písek, 120521–1.)