Tento text podrobně představuje koncept „nového dualismu“, který se radikálně rozchází s tradičním symetrickým pojetím dvou substancí. Namísto descartovského modelu autor navrhuje asymetrický vztah založený na distinkci mezi nitrem a vnějškem. Klíčovou postavou v tomto uvažování je Leibniz, jehož důraz na niternost slouží jako východisko pro překonání omezujícího paralelismu Spinozy či Hegela. Nový dualismus rozhodně odmítá neutralitu obou složek a klade zásadní důraz na nitro jako aktivní počátek veškerého dění. Toto nitro však nesmí být zaměňováno s pouhou subjektivitou; je chápáno jako sféra nerozlučně spjatá s přicházející budoucností. Procesuální charakter bytí spočívá v aktivitě, která vědomě odpovídá na výzvy toho, co „ještě není“, a proměňuje je v nastávající skutečnost, jež následně přechází do minulosti. Minulost je pak nahlížena jako soubor významných reliktů a materiálu, který si uchovává svou důležitost pro další vývoj. Text apeluje na schopnost kriticky číst dějiny filosofie a nacházet v nich souvislosti vedoucí k hlubšímu pochopení niternosti jako zdroje pravého pohybu a změny.