Tento text se zabývá problematikou nadměrné paměti a jejími potenciálními negativními dopady na lidské myšlení a proces reflexe. Autor poukazuje na to, že mimořádný rozsah paměti často postrádá nezbytnou selektivitu, což vede k uchovávání irelevantních informací, které si zapamatování nezaslouží. Klíčovým tématem je vztah mezi pamětí a kritickým vědomím. Pokud k výběru informací dochází dříve, než jsou podrobeny vědomému posouzení, je nezbytné tento proces dodatečně podrobit důkladné kritické analýze a kontrole. Text zdůrazňuje potřebu „reflexe reflexe“, tedy kritického zkoumání vlastních myšlenkových procesů. Bez tohoto kritického odstupu hrozí, že nová reflexe pouze nekriticky zopakuje a upevní ty předchozí, místo aby přinesla skutečné nové poznání. Úvaha tak směřuje k důležitosti vědomé kontroly nad tím, co a jak si pamatujeme, a k nutnosti neustálého zpochybňování automatických mechanismů naší mysli, aby nedocházelo k pouhému vrstvení nereflektovaných vjemů.
Paměť přílišná
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 8. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Paměť přílišná
Velká paměť má v některých oborech (a směrech) mimořádnou důležitost, ale ta nemusí být vždy jen pozitivní. (Nehledě na to, že jsou různé typy paměti, ale to nechávám teď stranou.) Příliš velká paměť nemusí být (většinou nebývá) náležitě selektivní, takže zachovává vše, tedy i to nedůležité, zapamatování nehodné. Naproti tomu ovšem v případě, že selekce je prováděna před kritickým uvědoměním, je třeba ji rovněž kriticky analyzovat a kontrolovat (dodatečně): reflexi je nutno reflektovat, ovšem právě kriticky – jinak reflexe nová jen zopakuje a upevní tu předchozí.
(Písek, 120827-1.)