Tento text se zabývá problematikou nadměrné paměti a jejími potenciálními negativními dopady na lidské myšlení a proces reflexe. Autor poukazuje na to, že mimořádný rozsah paměti často postrádá nezbytnou selektivitu, což vede k uchovávání irelevantních informací, které si zapamatování nezaslouží. Klíčovým tématem je vztah mezi pamětí a kritickým vědomím. Pokud k výběru informací dochází dříve, než jsou podrobeny vědomému posouzení, je nezbytné tento proces dodatečně podrobit důkladné kritické analýze a kontrole. Text zdůrazňuje potřebu „reflexe reflexe“, tedy kritického zkoumání vlastních myšlenkových procesů. Bez tohoto kritického odstupu hrozí, že nová reflexe pouze nekriticky zopakuje a upevní ty předchozí, místo aby přinesla skutečné nové poznání. Úvaha tak směřuje k důležitosti vědomé kontroly nad tím, co a jak si pamatujeme, a k nutnosti neustálého zpochybňování automatických mechanismů naší mysli, aby nedocházelo k pouhému vrstvení nereflektovaných vjemů.