Text analyzuje filosofické pojmy aktuálnost a subjekt z hlediska ontologie události. Aktuálnost je zde definována jako přítomnost „hic et nunc“, tvořící předěl mezi tím, co již bylo, a tím, co teprve nastane. Autor interpretuje tuto aktuálnost jako dynamické místo přechodu, kde se budoucí stává přítomným a následně zaniká do minulosti. Klíčovou roli v tomto procesu hraje subjekt, který je pojímán jako aktivní a výkonné centrum, nikoli pouze jako pasivní bod. Subjekt je toposem, skrze nějž nejsoucí přichází do jsoucnosti a okamžitě ji opouští směrem k minulosti. Tento subjekt integruje bylou i budoucí dimenzi do jednoty pravé události. Bez aktivity subjektu by se žádná komplexní událost nemohla realizovat. Aktuálnost v čase a prostoru tak představuje vlastní sídlo subjektu, který svou činností konstituuje kontinuitu dění. Studie tak nabízí hlubší vhled do časové struktury subjektivity a její nezastupitelné funkce v procesu neustálého tvoření a zanikání reality v každém okamžiku.
Aktuálnost jako „hic et nunc“ / Subjekt a jeho „sídlo“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 28. 10. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Aktuálnost jako „hic et nunc“ / Subjekt a jeho „sídlo“
Přísně filosoficky musíme upřesnit slovo „aktuální“ a „aktuálnost“ na aktuální přítomnost jediné určité jsoucnosti, která právě jakoby rozděluje bylost a budost pravé události. (Necháme proto stranou to, jak se těchto slov běžně užívá ve smyslu jakési naléhavosti apod.) V tomto našem smyslu tedy je každá konkrétní aktuálnost zároveň místem („bodem“), v něm (či skrze který) dochází k jak k uskutečňování nejblíže budoucí jsoucnosti, tj. jejího příchodu do aktuality, tak k odbourávání (likvidaci, zániku) právě aktuální přítomnosti a jejímu převodu (přechodu) do jsoucnosti nejblíže minulé, „bylé“. A toto místo budeme také označovat jako „subjekt“: subjekt je „místem“, „toposem“, kudy přichází nejsoucí a jímž prochází do jsoucnosti, aby okamžitě (tedy v co nejkratší době, nikoli však bodově) aktuálnost opouštělo a přešlo znovu v nejsoucí, tentokrát ovšem ji „bylé“, minulé. Musíme si ovšem přitom stále připomínat, že všechny nejsoucí „jsoucnosti“ (tedy bylé i ještě nenastavší) jsou tímto místem přechodu, tj. „subjektem“ integrovány v celek pravé události. Nejde tedy o žádné pasivní „místo přechodu“, nýbrž o velice aktivní, výkonné centrum, bez něho by se žádná (vyšší než nejnižší) událost vůbec nemohla dít. Dalo by se možná říci, že ona aktuálnost „hic et nunc“ je „sídlem“ subjektu.
(Písek, 121028-1.)