Tento text analyzuje ontologickou a epistemologickou povahu pokusu jako specifického druhu myšlenkového konceptu. Autor rozlišuje dvě základní modality pokusu: tápavou, založenou na metodě pokusu a omylu, a záměrnou, která vychází z předem stanoveného projektu a racionálního rozvrhu. Zatímco tápavý pokus postrádá jasný směr a reaguje na bezprostřední podněty, záměrný pokus je výsledkem vědomé intencionality. Klíčovým poznatkem je, že v praktické zkušenosti se tyto dva typy zřídkakdy vyskytují v čisté formě. Většina lidského jednání se pohybuje na kontinuu mezi těmito extrémy, kde se prvky náhody a improvizace mísí s prvky plánování a předvídavosti. Úvaha tak přispívá k hlubšímu pochopení lidské tvořivosti a procesu řešení problémů jako dynamického napětí mezi intelektuálním projektem a přirozenou nahodilostí zkoušení, přičemž zdůrazňuje procesuální charakter lidského myšlení.