Tento text nabízí kritickou analýzu vztahu mezi konceptem vzniku a kauzalitou. Autor zpochybňuje konvenční chápání vzniku jako pouhého kauzálního procesu, v němž příčiny vyvolávají následky. Ústřední problém spatřuje v obtížnosti definovat přesnou hranici mezi příčinou a jejím účinkem. Úvaha zkoumá, zda je tento přechod kontinuální, nebo zda je vyznačen ostrým předělem, a táže se po důsledcích obou scénářů pro naše vnímání reality. Text dále rozvíjí pojem „pravé události“ jakožto sjednoceného celku, který v sobě integruje kontinuální změny. Autor si klade otázku, zda mohou uvnitř takové události skutečně existovat vnitřní kauzální přechody a zda si pojmy jako „vznik“ či „zánik“ v tomto kontextu uchovávají svůj původní význam. Esej v závěru vybízí k filosofickému přehodnocení způsobu, jakým nahlížíme na ontologické přechody, a naznačuje, že lineární kauzální logika může být pro popis celostní povahy událostí nedostatečná.
Vznik a „příčina“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 1. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Vznik a „příčina“
Je běžné rozumět otázce po vzniku něčeho tak, že se tážeme po příčině (nebo spíše příčinách onoho „vzniku“), ale bližší analýza tohoto běžného způsobu myšlení ukáže jeho problematičnost. Především kauzální chápání „vzniku“ jako procesu vůbec nepočítá s tím, že by bylo možno nějak přesně stanovit, kde končí ona příčina a kde naopak začíná její následek (a to už zcela necháváme stranou takové „problémy“, jako zda ona příčina zůstává součástí následku, nebo zda následek byl už obsažen v příčině apod.). Je přechod mezi příčinou a účinkem postupný, kontinuální, anebo je mezi příčinou a následkem více méně ostrá hranice? Platí-li první případ, nelze snad podrobnějším zkoumáním odhalit několik nebo dokonce celou řadu přechodů od příčiny k následku uvnitř takového „postupu“? Pokud ano, dostaneme se nutně k druhé „verzi“; pokud ne, stojíme před otázkou, čím je vlastně založena (a udržována) ona kontinuita ? A ještě dál: nejde-li vlastně o nějaké událostné dění, tj. o kontinuální změny, které jsou nějak spojeny, sjednoceny do „události“ (rozumí se „pravé události“). Můžeme takovou „pravou událost“, která je „celkem“, také uvnitř chápat jako celou řadu kauzálních přechodů od příčin k následkům? Můžeme uvnitř „pravé události“ nadále mluvit o „vzniku“ nebo „zániku“ (přechodu) jednotlivých „fází“ událostného dění ? Nepřestává mít potom slovo „vznik“ (nebo „zánik“) svůj původní smysl?
(Písek, 110102-2.)