Tento text zkoumá ontologický vztah mezi bytím a akcí, přičemž klade důraz na myšlenku, že bytí není statickou daností, nýbrž musí být neustále aktivně vykonáváno. Autor rozlišuje dva základní typy aktivity: primární výkon samotného bytí, který předchází ustavení subjektu, a následné akce již konstituovaného subjektu směřující k vnějšímu světu. Ačkoliv je nutné tyto dvě roviny pojmově odlišovat, jsou v hluboké vzájemné interakci. Každá jednotlivá akce zpětně ovlivňuje samotný výkon bytí a formuje jeho další průběh. Na vyšších ontologických úrovních se ukazuje, že subjekt-událost může své bytí realizovat výhradně prostřednictvím svých aktivit zaměřených do okolí. Bytí a akce tak tvoří dynamickou jednotu, v níž se subjekt ustavuje jako centrum integrující veškeré své působení. Tato perspektiva odmítá chápání existence jako pasivního stavu a definuje ji jako nepřetržitý proces sebeutváření skrze interakci s prostředím, čímž zdůrazňuje aktivní povahu veškerého jsoucna v jeho snaze o udržení celistvosti.