Tento text se věnuje filosofickému a vědeckému zkoumání konceptu orientovanosti světa, přičemž kriticky přehodnocuje starověké atomistické představy o náhodném pohybu prvků. Autor zastává názor, že svět není bezsměrný, ale vykazuje jasnou vnitřní tendenci a uspořádání, které nazývá „polem“. Na základě analýzy historického vývoje živých organismů na planetě Zemi dokumentuje, že evoluce není pouhým cyklem zániku a prosté obnovy. Vedle nezbytných oprav a reduplikace dochází v přírodě k procesu soustavného zdokonalování a dosahování vyšší funkční účinnosti. Tento progresivní vývoj je umožněn především neustálým narůstáním strukturní složitosti, neboli komplexnosti. Text tedy interpretuje evoluční dění jako smysluplný pohyb směrem k vyšším formám organizace, který přesahuje pouhé přežívání. Nárůst komplexnosti je v tomto pojetí chápán jako klíčový důkaz o tom, že svět a život v něm jsou orientovány k neustálému rozvoji a tvořivému překonávání entropie skrze sofistikovanější formy existence.