Tato filosofická úvaha se hluboce zabývá ontologickým vztahem mezi kategoriemi bytí a nebytí, přičemž kritizuje jejich redukci na pouhé abstraktní logické protiklady. Autor navrhuje, že o nebytí lze smysluplně uvažovat pouze v konkrétním kontextu daného jsoucna, a to buď jako o jeho zániku (již skončeném bytí), nebo jako o jeho zrodu (bytí, které má teprve nastat). Bytí je v tomto pojetí chápáno jako časově koextenzivní s celkovou délkou existence jsoucna. Z toho vyplývá, že do celku bytí musí být započítány i jeho neaktuální složky, tedy „bylost“ a „budost“, které často tvoří jeho početně převažující část. Text dále rozlišuje mezi pomíjivostí jednotlivých aktuálních projevů a pomíjivostí bytí jako takového. Ačkoliv jsou tyto aktuální jsoucnosti nahlíženy jako abstrakce či myšlenkové konstrukty, v rámci celku „jsoucna-události“ představují reálné a relativně nezávislé úkazy. Cílem textu je zdůraznit dynamický charakter jsoucna jakožto časové události, jejíž identita zahrnuje celou její temporální šíři.