Tento text se zabývá Aristotelovým pojetím „první filosofie“ a její relevancí v současném myšlení. Aristotelés rozdělil základní teoretické disciplíny na fyziku, matematiku a teologii. Autor zkoumá, nakolik je toto rozdělení dnes obhajitelné. Fyzika, zaměřená na jsoucna v pohybu a změně, si svou pozici udržuje. Naproti tomu matematika se proměnila; zatímco dříve byla vnímána jako věda o neměnných entitách, dnes zahrnuje i různé typy pohybů a ztratila svůj výsostně filosofický charakter. Nejkritičtěji je hodnocena aristotelská teologie. Jakožto věda o nehybném Bohu se v moderním kontextu jeví jako filosoficky nemožná, neboť naprostá nehybnost objektu představuje stav bez života. Text tak reflektuje zásadní posun ve vnímání vědeckých disciplín od antické tradice k modernímu vědeckému paradigmatu, kde je dynamika a změna upřednostňována před statickými koncepty neměnnosti, které tvořily základ původní metafyziky.