Text se zamýšlí nad vztahem mezi atomy a životem na základě otázky, kterou si v roce 1930 položil fyzik James Jeans. Jeans se tázal, zda je živá buňka pouze skupinou obyčejných atomů uspořádaných neobyčejným způsobem, nebo zda představuje něco víc – atomy plus život. Autor textu kritizuje Jeansovu formulaci za to, že v sobě nese předsudečný předpoklad o existenci „pouhých“, tedy ze své podstaty neživých atomů, ke kterým se život přidává jako jakýsi vnější doplněk. Hlavní kritika směřuje k nepochopení povahy uspořádání v živých organismech. Autor zdůrazňuje, že biologické uspořádání postrádá setrvačnost; není to statický stav, ale výsledek, který musí být neustále aktivně udržován, obnovován a v případě poškození i usilovně opravován. Život tedy není pouhou přísadou k pasivní hmotě, nýbrž dynamickým a vytrvalým procesem aktivního zachovávání řádu. Tímto pohledem text zpochybňuje redukcionistické chápání hmoty a obrací pozornost k vnitřní aktivitě, která je pro živé systémy určující a nezbytná.
Atomy a život
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 11. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Atomy a život
Mezi válkami (přesně 1930) si položil James Jeans tuto otázku: „is a living cell merely a group of ordinary atoms arranged in some non-ordinary way, or is it something more? Is it merely atoms, or is it atoms plus life?“ Tento slavný fyzik a astronom si vůbec neuvědomoval, že už formulací svých otázek předsudečně předpokládá, že živá buňka může být jen jakýmsi seskupením „pouhých“ atomů, anebo že vedle těchto pouhých“ atomů v ní může intervenovat ještě „život“ jako něco „vedle“ toho a „navíc“. A je si přitom jist, že přesně (a dostatečně) ví, co to jsou ty „pouhé atomy“, tj. že tyto „pouhé“ atomy jsou neživé. (A samozřejmě zcela podobně to je s tím neobyčejným (nenormálním, ne-řádným = non-ordinary) uspořádáním: vůbec mu nenapadne, že takové uspořádání nemá žádnou setrvačnost (vždyť to známe z pozorování!), ale že musí být nejen nějak uspořádáno (třeba jen náhodou a třeba velmi výjimečně), nýbrž že tato jeho uspořádanost musí být neméně aktivně udržována, stále znovu obnovována a často aktivně a dokonce usilovně v jistých mezích i opravována, když dojde k poruchám nebo k vnějšímu zraňujícímu nebo přímo ničivému zásahu.
(Písek, 111127-1.)