Text se zabývá problematikou rozlišení mezi monismem a pluralismem v rámci filosofického myšlení. Autor kritizuje tradiční pojetí založené na konceptu substance, který považuje za neudržitelný a v moderním myšlení překonaný. Místo toho navrhuje zaměřit se na vztah mezi mnohostí a jednotou. Argumentuje, že každodenní zkušenost potvrzuje existenci mnohosti, avšak tato mnohost je logicky myslitelná pouze skrze existenci konkrétních jednotek. Tyto jednotky nelze rozpoznávat pouze na základě smyslové zkušenosti, nýbrž vyžadují hlubší zapojení kritického myšlení, které je schopné odstupu. Zásadním krokem v tomto procesu je rozlišení mezi „pravými“ a „nepravými“ jednotami. Zatímco nepravé jednoty se jeví jako pouhé agregáty či hromady, pravé jednoty představují svébytné celky, které však nemusí být nutně jednoduché či nedělitelné. Celá úvaha tak posouvá těžiště od metafyziky substancí k analýze povahy jednoty a celku v rámci myšlenkové zkušenosti, čímž otevírá prostor pro nové chápání struktury reality a jejích elementárních prvků.
Pluralismus x monismus
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 30. 1. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Pluralismus x monismus
Kdysi bývalo běžné rozlišovat filosofy podle toho, zda veškerou skutečnost zakládali resp. viděli založenu na jedné jediné „substanci“, anebo zda počítali se substancemi několika, případně mnoha. Ovšem jakmile nahlédneme problematičnost a vlastně nedržitelnost myšlenky (pojmu) „substance“, stává se takové rozlišování nejen neodůvodněným, ale přímo nesmyslným. Na jedné straně totiž musíme zajisté připustit ve světě mnohost, neboť nás o tom přesvědčuje každodenní zkušenost; zároveň však musíme nahlédnout, že mnohost je možná pouze tam, kde jsou k dispozici nějaké „jednotky“. Povahu těchto jednotek ovšem už nemůžeme rozpoznávat na základě pouhé zkušenosti, zejména nikoli zkušenosti jen smyslové. Musíme proto své pojetí zkušenosti nejprve rozšířit ze sféry pouhé smyslovosti na zřejmě mnohem komplikovanější sféru myšlení. Jakmile se pojetí (a pojem) „jednotky“ resp. „jednoty“ stane věcí myšlení (a jeho schopnosti odstupu od sebe a nového, kritického přístupu k sobě), tj. jakmile se „jednota“ stane pro myšlení problémem, musí dříve nebo později dojít k rozlišování dvojího základního typu „jednotlivin“, totiž „pravých“ a „nepravých“, přičemž ty nepravé se budou jevit jako pouhé hromady (agregáty) těch pravých. Ale ty „pravé“ jednot(k)y vůbec nemusí nutně být „jednoduché“.
(Písek, 100130-1.)